2014
Trempský kotlík- Kytlice-Mlýny
Je pátek, sedím doma a čekám na Lenochoda. Mám zabaleno na vandr, ale navíc ještě přepravku se dřevem a kotlík s trojnožkou. Je tu. Nakládáme věci a vyrážíme do Chlumce. Tam přistupuje Chosé a ve třech vyrážíme směr Děčín a potom ještě kousek dál. Lenochod se zase lepí na auta před sebou a tak si obaluji šedou kůru mozkovou lihem. (opravdu se sním bojim jezdit střízlivej). Po čtyřiceti minutách jízdy dorážíme do Mlýnů. Chvilku hledáme místo,kde má vše druhý den vypuknout, ale daří se. Hospoda je nalezena.Jdeme tedy na jedno. Chosé překvapuje a za večer do sebe nasouká dvě malá piva. Potkáváme se tam s dalšími soutěžícími. Jsou tu i Mastný Vlasové a Káťa od Křížovýho Buku a tak přisedáme k nim. Kecáme, bavíme se, drbeme a večer hezky ubíhá. Po půlnoci jsme zkasírováni a jdeme chrnět. Lenochod s Chosém do plechového stanu. Já uléhám pod plachtu nataženou mezi sloup a zrcátko fordíka, stylově připevněnou gumycuky a čtyřmi šroubováky. Celou noc překrásně prší. Ráno vstávám s lehce zavlhlýma nožkama a soukám do sebe vepřovku s chlebem. V devět otevírají výčepní zařízení, a tak jdeme na kafe, čaj a pivo. Po úplném probuzení jdeme na dřevo a připravujeme ohniště. Blíží se start. Je tu už sedm družstev, mezi nimi i mi a čeká se na další, Startuje se chvíli po startu doráží i osmý tým. Asi více týmů odradilo počasí z předešlého dne, nicméně dnes je krásně, svítí sluníčko a je relativně teplo. Soutěží tymy T.O. Mastný Vlasové, T.O. Severní Hvězda, Severská dvojka, Tým padesátník( jedná se o kamarády z nichž jeden je od rána velmi kulturně aktivní, posléze i unaven anóbrž je mu dnes padesát :-) ) Potom jsou tu Pražáci, pak je tu kamarád, který vaří sám, jeden tým, který vaří na grilu a mi.Záladem všeho je cibule, tu smažíme na sádle dá to dobré dvě hodinky než to vypadá tak, že se tam dá seknout maso, ale jde to celkem dobře. Doplňujeme tekutiny, obcházíme ostatní týmy a koukáme jak se jim smaží cibule. Chosé se jde podívat po okolí. Přidáváme maso zaléváme pivem( sebe i to maso) a čekáme až změkne. Přichází padesátník, dáváme speciála a kocháme se jak se nám to pěkně vaří. Po nějaké době opět pobcházím týmy, koukám na barvičku jejich guláše. (všechny vypadají dobře) Mám hlad, jdu si pro další medium. Pomalu, ale jistě se blíží konec času zahušťujeme a dolazujeme. Trochu jsem to přehnal s majoránem :-( Odevzdáváme, snad se to bude dát jíst.Lenochod odjíždí ještě před vyhlášením do práce. Kolem šesté je vyhodnocení v hospodě. První místo maji Kamarádi z Prahy, druhé Mastný Vlasové, třetí Kamarádi co vařili na grilu.. Dostáváme každej bagr jako camrátko a začíná se hrát. Výherci posílají každému soutěžícímu ruma.Hraje se a veselí, kolem půl osmé se dohadujeme kde budeme spát a tak štracháme nějaké místo. Za hospodou je jeskyňka , ale rozhodujeme se že půjdeme na camp Naděje. Je to asi půlhodinka cesty. střídáme se s ešusem ve kterém máme guláš a trochu krkolomě cupitáme po lesní cestě. Cíl cesty je v rokli. Částečně skalnaté, ale kemp nacházíme. Jdeme spát. V noci jsem toho moc nenaspal,Jeleni řvali jako krávy( bo je říje),navíc jsem šel spát ve vlhkejch ponožkách a tak jsem klepal kosu. Ráno ohřejváme guláš a potom vyrážíme směř Riedlova jeskyně. Ta je po hledání nalezena zamčená a tak míříme do České Kamenice, kde nás vyzvedává Blanka s Matýskem. Chosé pokračuje z Děčína vlakem a my jedeme domů vozmo.Víkend se povedl a snad se opět potkáme příští rok na stejné místě s více týmy.
Dobrák
Dřeviáda na Klondyku a 22 výročí na T.O.S. White Star
Byl pátek, bylo po práci a já mazal do Novosedlic, abych vyzvednul Chosého. Po krátké zastávce v obchodě a dobalení zásob jsme se vydali k hotelu Sport v Dubí. Odtud už šupem do lesa na boudu zvanou Klondyk. Tady měla v sobotu vypuknout dřevařská brigáda pro kamaráda Fouska- dědečka Chosého. No jo , ale pilu jsme měli už dnes, a tak jsme se do práce pustili hned. Fousek měl povoleno kácet stromy s ošklivou korunou a tak začaly padat. Po chvilce jich bylo na zemi asi 6, odvětvené a nakrácené na metry. Kousek od boudy už byly nanošené a nařezané další metry. Ty jsme rozřezali na domáky a šli odpočívat. Po chvíli jsme dostali echo, že se blíží Otík a Zuzka a že jim máme jít naproti pomoci s věcmi. Když jsme jim pomohli donést a vybalit chvilku jsme popovídali a už jsme mazali dolu z kopce, pod kterým se nachází White Star. Tam se má v sobotu odehrávat 22. výroční oheň. Po pěti minutách jsme pod kopcem, kde se tou dobou nachází asi 20-30 lidí a střídají se tu dvě party kamarádů ve hraní. Pobyli jsme tam asi 2 hodinky a potom jsme se vydali zase na Klondyk uložit se na kutě. Druhý den se po příjezdu Chosého taťky pouštíme do práce. Jsme čtyři a práce ubíhá pěkně rychle. Snášíme metry a ty potom rozřezáváme na domáky. Nakonec vše štípeme. Je pozdní odpoledne. U boudy už je pěkná hromádka štípaného i neštípaného dřeva. Doráží Blanka s Matýskem, na Klondyku je živo a my vyrážíme zase dolů na kukačku, na výročák White Staru. Tady stíháme každoroční pohádku-letos se hrála Čípková Růženka, a byla zase perfektní. To už je na místě asi sto lidí. Mezi nimi i kamarádi ze Sebranky. Loučí se s námi Blanka s Matýskem. Matýsek je už unaven a tak jedou domů. Jdu je doprovodit a potom se opět vracím do víru dění. Povídáme si a těšíme se na zapálení ohně. Po zapálení předávám vlaječku hraje se. Kapely se střídají, mezi nimi se vyhlašují výsledky soutěží. Atmosféra je parádní. Po třech-čtyřech hodinkách se opět vypravujeme do hajan. V neděli ráno ještě něco poštípeme a potom vyrážíme domů.
Dobrák
Black-Hillácká Merenda 23. srpen
Bylo 23. srpna a já měl práce jak na kostele. Už týden jsem byl doma sám, jelikož Blanka s Plaváčkem vyrazila za kanál. Na baráku řemeslníci a všude strašlivej binec, prostě bouda v rekonstrukci. Po týdenním pracovním marathonu už to chtělo nějaký ten oddech, a tak jsem vyrazil na akci zvanou Merenda. Byla to oslava k výročí 25 let osady a světe div se, stala se u Black-hilláků věc nevídaná. A sice to, že oslava neprobíhala na jejich fleku, ale v restauraci na nádraží v Unčíně. Tudíž akce nebyla prohibiční, a to je ta nevídaná věc. Po cestě jsem vyzvedl Popelku a mazali jsme do Unčína. Přijeli jsme trošku dřív asi v půl čtvrté, tudíž s malým náskokem jsme si zavdali něco málo píva. Ve čtyři hodiny se na místě objevil kamarád s nevěstou, kterou unesl z blízké svatby. Poručil panáky, aby to ženicha také něco stáo, a my jsme jim za to zahráli pár písniček. Za chvíli se objevil ženich (byl přivezen na krepákama vyzdobené kárce) a vyzvednul si nevěstu. Ješte tu chvíli pobili a popili a potom už se začal neúprosně blížit začátek akce. Na místě bylo asi 40 lidí a další se pomalu trousili. Začátek uvedli Cheche Jack, Kompas a Otík. Vysvětlili jak bude probíhat večer, kde se dá koupit lístek do tomboly a že se dá vyměnit za pivo jako pivenka. Potom se pustili do hraní, pak jsme hráli my, Sebranka. Lidí stále přibývalo až jich bylo na místě přes stovku. Po nás hrál kamarád Kečup a další a další kamarádi. Celý večer se nesl v parádní atmosféře, hrálo se povídalo pilo a jedlo, prostě merenda jak má být. Otík s Jackem vyhlašovali mezi písničkama tombolu a šance na výhru byla veliká, vždyť i já jsem si odnesl tři ceny. Hrálo se a popíjelo až do rána, a tak jsem se v půl šesté odebral ke spánku. Po probuzení na nás čekal luxusní gulášek, na probrání kafíčko a potom už jen vyrazit domů.
Tak zase za rok, tentokráte už zase na osadním fleku s prohibicí, Ahoj!
Dobrák
Vandr na Českolipsko 8. a 9. srpen
Dlouho plánovaný osadní vandr, který měl včetně kamarádů čítat minimálně 10 lidí nakonec dopadl tak, že jsme jeli jen já a Dobrák. :) Většina kamarádů byla ten víkend na vodě a Hopity na poslední chvíli dostal pozvání na bratrancovu nečekanou svatbu. I tak jsme se ale nenechali odradit a v pátek ráno jsem se vypravila vlakem do Ústí, kde na mě už čekal Dobrák se svým plechovým ořem. :) Naložili jsme mojí bagáž a mohlo se vyrazit. Cesta ubíhala v duchu povídání a vyprávění veselých historek ze života čim dál tím rychleji rostoucího Plaváčka. Taky jsme zvažovali kde necháme auto a kam se potom vydáme. Měli jsme dvě možnosti. Buď to vzít od Zahrádek na Malou zemi a krz Peklo, nebo od Blížáků na Roverky a tam odsaď druhý den na Peklo a Malou zemi, odkaď bysme dojeli lokálkou znovu do Blížáků. Nakonec jsme nechali auto u večerky v Blížákách a vydali se pěškobusem na Skalku. Sic bylo vedro k padnutí, nakonec jsme se tam (s vidinou zatavého moku a vykoupaní ve vlastní šťávě) doploužili přesně v pravé poledne. K našemu zklamání bylo u Hrochů zavřeno a nikde ani živáčka. Byli jsme tam zkrátka moc brzo. Napojili jsme se teda zatim jenom vodou a rozhodli se počkat na otevření. Žel nikde nebyla psaná otevírací doba, tak nám nezbývalo než čekat. Nakonec se nad námi Ivča slitovala a otevřela dřív, než musela. S povděkem jsme si od ní vzali půllitry tekutého zlata a řádně si zavdali, jen to zasyčelo. :)
Hodnou chvíli jsme si s Ivčou povídali a doufali, že se třeba přitrousí nějací kamarádi, ke kterým bysme se případně mohli přidat, až Dobráka napadlo zavolat Barbuše, jestli by náhodou s Krůtou nechtěli vyrazit do lesa. K naší radosti Barbucha nápad vzala jako samozřejmost, i když byla do sedmi do večera v práci. Kontaktovala proto Krůtu, aby jim zabalil, a tak se naše výprava rozrostla o další dva členy a psa. :) Než dorazili, čekali jsme s Dobrákem na Skalce, kam se postupně trousili další a další kamarádi. Mezi prvníma Harry se synem Sokolíkem a Čuk (tímto se omlouvám ostatním přítomným kamarádům, na které si ne a ne vzpomenout). Když jsme se (už za tmy a značně společensky unavení) rozhodli zvednout a jít hledat spaní, dorazil i Dal. Domluvili jsme se s ním, kde nás najde a vyrazili na Myšárnu. Příprava spaní zabrala jen chvíli, a tak jsme si po jídle jen povídali a Barucha nám udělala s kytarou kulturní vložku. Nutno podotknout, že Dobrák vzal Barbuchy kytáru taky do ruky. :) Dal nakonec taky dorazil. Při jeho hraní se dobře usínalo.
V sobotu ráno nám (mě, Dobrákovi, Barbuše a Krůtovi) nastala neděle, jelikož Barbucha šla další den do práce, já jela do Prahy a Dobrák měl rodinnou oslavu svých a Lenochodových narozenin. No ač jsme se chystali už po snídani zpátky na Skalku, "vyprdelili" jsme se až kolem jedný odpoledne. Dal nás opustil na hlavní cestě. Mířil opačným směrem než my. A ač jsme měli v plánu vyrazit domu nejpozdějš kolem 3, odjížděli jsme až mezi pátou a šestou. Barbucha nás vyhodila v Blížákách, kde jsme se rozloučili a už oficiálně se všichni vydali domu. Mě Dobrák vyhodil v Ústí na Západě, ale jelikož mi vlak v sedm ujel před nosem, musela jsem počkat na další, co jel v osm. No domu jsem se dostala a už mi nezbývá než jen vzpomínat na super dvoudenní vandr se skvělýma lidma. :)
Tak zase někdy, Ahoj!
Kulička
Výroční oheň T.O. Mimo Zákon 25. - 27. červenec
Se Špíkem, Vendy a Zoubkem, jsme se dohodli, že vyrazíme na výročák Mimo Zákonu, konaném v Žerotíně (v Cikánském dolíku). Tak jsem se v pátek sbalila a vyrazila na vlak do Bíliny, kde na mě s plechovýma povozama čekali ostatní „účastníci zájezdu“. Po řádném přivítání a zalomení palců jsem naložila věci do Zoubkova žigulíka a mohli jsme vyrazit. Cesta ubíhala v klidu a do cíle jsme dorazili živí a zdraví, i když s menší „zajížďkou“. Špík přejel odbočku do Panenského Týnce, a tak jsme se museli na tamní silnici otáčet z jednoho směru do druhýho. Naštěstí v tu chvíli skoro nic nejelo. Odbočku na lesní cestu do Cikánskýho dolíku už ale dal (díky šikovnému ukazateli na stromě), takže jsme se po pár minutách mohli přivítat s místními. Sheriff osady Wendy (pro lepší orientaci ho budu psát s W) byl mile překvapený, že Špíka vidí, a tak jsme se chvilku zapovídali.
Když bylo vítání učiněno za dost, dali jsme se do hledání místa na spaní a následovného stavění stanů. S točeným zlatavým mokem to šlo jedna radost, a tak jsme se o chvíli později přidali k posluchačům uším lahodící hudby. Špíkovic děti si našli zábavu se svými vrstevníky, a tak bylo o „starost“ míň. K večeru přijeli i Cheche Jack s Malenkou, Símou a malym Danem. Zábava bujela až do pozdních ranních hodin, to už jsem ale byla značně společensky unavená, opírajíc ztěžklou hlavu o (tuším že Špíkovo) kytaru, a tak jsem všem vytrvalcům popřála dobrou noc a odebrala se na kutě.
V sobotu se už od brzkých ranních hodin začali sjíždět další zelení, až nás byl plný okolní les. Wendy kolem 11 dopolední zavelel k odchodu na pochod kolem Cikánského dolíku až do Žerotína k rybníku, během kterého proběhly i hry. Špík, jak jinak, vyhrál placku hned u první z nich. Plackožrout. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých věcí a ke konci naší naučné stezky jsme dostali camrátka za účast. Přesně v tu samou chvíli se k nám (z kratší cesty) připojili i Vendy, Malenka a Síma s dětma, a tak jsme se sborově vydali do místní osvěžovny u rybníka. A jelikož bylo vedro k zalknutí, tak se naše sebranka rozhodla využít lákadel stojaté vody a trošku se zchladit. Na můj vkus až moc studená voda mi stačila jen po pas, a tak jsem po chvíli svoje snažení vzdala.
Po návratu na místo konání jsme se napojili, nakrmili a pak si jen užívali volné zábavy až do zapálení ohně. Postupně u něj zahráli 3 písničky zástupci z každé přítomné osady a bylo opravdu co poslouchat. S pokročilou hodinou začalo pršet, naštěstí až po tom, co jsme s naší partou (včetně dětí) pod názvem Čunčín City, dohráli naše songy. I přes docela vytrvalý déšť se ale pokračovalo v hraní dál. Hudebníci se přesunuli pod přistavěný přístřech a posluchači pod roztažené plachty, takže zábava pokračovala až do pozdních ranních hodin. Byl to vážně krásný víkend, proto taky ráno dvojnásobně mrzelo, že už je neděle a čas se zase rozjet domu. Mě a Zoubka čekalo zajímavý probuzení ve formě Cheche Jacka, lezoucího nám do stanu, aby nám předal placku za hraní z předchozího dne a rozloučil se s náma. No musel si na chvíli lehnout k nám, jinak by to asi nepřežil. :)
Většina kamarádů už kolem 9 nebyla nikde k vidění a okolí vypadalo poněkud opuštěně. Po snídani se s náma rozloučili i Špíkovic, a tak jsme tam se Zoubkem skoro osiřely. Nijak zvlášť nám to ale nevadilo. Postupně se s námi rozloučili zbylí odjíždějící, až jsme zůstaly jen my dvě a místní kamarádi s Sherifem. :) V klidu jsme si pobalily věci, nasnídaly se, ještě si popovídaly se zbytkem osazenstva a po řádném rozloučení jsme se i my rozjely směr domov.
Díky Špíkovi, Vendy a Zoubkovi, že mě vzali sebou a díky Wendymu, Jackovi, Malence, Símě a všem ostatním kamarádům (vyjmenovávání by mi zabralo hromadu přemýšlení a času) za úžasnej víkend. Bylo to parádní. :)
Ahoj Kulička
Hopityho cáté narozeniny 27. - 29. červen
Bylo nebylo, o jednom víkendu jisto-jistě bylo, našemu kamarádu a spoluosadníkovi krásných kulatých cet. Rozhodl se tedy, že uspořádá oslavu velikou, jídla a pitím oplývající a sezve mnoho přátel z blízkého i dalekého okolí.
I stalo se a o jednom víkendu sjely se přátelé z Lípy, Krupky, Kladrub, Teplic i jiných destinací, aby cátíny oslavili. V pátek jsme se sešli na boudě, zabydleli se a čekali co se bude dít. Hlavní program připadal na sobotu a tak sme pokecali a šli vcelku brzo spát. V sobotu ráno jsme Hopity začal navážet proviant, my jsme mezitím natáhli plachtu, kůli případnému dešti. Když vše bylo na místě začal Hopity na velikém grilu připravovat masíčko. Mezi přparvou jídla jsme stihli zlikvidovat sršní hnízdo, aby bylo bezpečno i v boudě.Ti kdo chtěli, jsme vyrazili na stezku hastrmanů, která se nachází v Brništi. Po procházce jsme už byli na místě všichni , a tak mohla propuknout oslava. Hopity rozdával masíčko popíjelo se pivíčko a kamarádi si připravili dárky. Oslavenci byly zavázány oči a obdržel dárky-luxusní plenu proměnlivé velikosti, film Hopity se vrací, Lahvinku Becherovky a Hodiny na obrovské placce. Po předání darů se zase jedlo pilo a zpívalo. odpoledne pro nás měl Hopity připravený kvíz a potom zase byla volná zábava. Občas sprchlo, občas svítilo sluníčko a bylo fajn. Hrálo se do noci a pak i v noci.
Oslava se velmi vydařila a všichni byli rádi že dojeli. Masíčko bylo prostě vynikající a zábava taky.
V neděli zase nastal čas odjezdu,Pomohli jsme kamarádům na nádraží s batohy a vyrazili domů.
Ahoj Dobrák
Běla 2014 aneb Muži za ženy a naopak
Přípravy na tuto kratochvíli započaly už ve čtvrtek. To jsem vytáhl loď z garáže k baráku, a jal jsem se opravovat místa, kudy docházelo k lehlému průniku vody do lodi. Zprvu šlo vše fajnově, ale za chvíli jsem musel uznat že kilo epoxidu bylo málo. Proto jsem provedl na lodi jen pár dílčích úprav.
V pátek jsem se nechtěl vracet domů a tak jsem vyrazil s kocábkou na střeše vozu už ráno do rachoty a odsud směr Světec. Tady bylo místo srazu a předpitné místo, kde jsme za pomoci ohně, piva, vuřtů, Speciálu a dobré zábavy přežili do soboty, kdy se mělo vyplout. Večer jsme si pokrátili ještě tím, že jsme vyzkoušeli své modely a toalety, z čehož by měl i docent Chocholoušek radost. V sobotu dojíždí zbytek Kamarádů. Po převlečení mužů do dámského a žen do Pánského, vyrážíme odvézt vozidla do cíle plavby. Pak se vracíme do místa startu vlakmo a bavíme tím celé osazenstvo lokálky. Před vyplutím ještě křtíme kilometrovníkovej kámen u řeky. Stíháme skupinové foto a vyplouváme. V řece je velmi málo vody a tak je mi celkem jasné že letos to s naším ponorem nebude žádná hitparáda. Opět jsme totiž s Lenochodem vyhráli loď s největším ponorem. Plavba probíha v poklidu, tam kde kamarádi bez problémů proplouvají my drhneme a tak se zanedlouho v naší urně objevuje vlhkost :-)) Po zastávce v Ohníči mažeme opět na řeku. Voda je líná, samej šutr a tak kličkujeme a hledáme cestu kdy by jsme loď moc nerozbili. Přijíždíme k Novému jezu. Je to zase nafukovací potvora u čističky odpadních vod. Někteří kamarádi to jedou , my raději přenášíme (to by naše kocábka nevydržela) bo laminát na lepení lodi je drahej. Břehy jsou "parádně" urovnané bagrem všude samej jíl a tak při vystupování z lodi zapadám do bláta až po kolena. Po chvilce boje s bahnem, lodí a terénem přenášíme loď a pokračujeme v plavbě.Po chvíli jsme v cíli. Házíme loď na střechu nacpeme se gulášem a mažeme domů. Litujeme že nemůžeme s kamarády pokračovat i v neděli, ale máme povinnosti.
No a po takové kratochvíli by mělo dojít k lehké rekapitulaci. Tak tedy : V sobotu jen dva cavky, naštěstí ne naše. V urně přibyly tři nové dír(k)y (ne- nevyráběli jsme z lodi cedník), kilo epoxidu by mohlo na opravu stačit (opět si dělám plané naděje). Ve Lbíně mají nejlepší guláš na celé Bílině.
Co dodat? Snad jen že se všichni těšíme na další ročník.
Ahoj Dobrák
Jarní brigádka na osadním fleku 18.-20. duben
Tak jsme se po trošku delší době rozhodli, že by si naše osadní bouda zasloužila zase trošku vylepšení. Jelikož se na ni většina z nás nebyla podívat od Vánoc, shodli jsme se na tom, že uděláme menší jarní brigádku.
V pátek mezi druhou a třetí odpoledne mě Dobrák při cestě z práce nabral v Mostě a společně jsme dorazili do Petrovic, kde si s Blankou zabalili potřebné věci. Po nakrmení Matýska a naložení bagáže se mohlo vyrazit. Po cestě jsme se ještě stavili ve Sparu pro nějaký chybějící potřeby, jako např. koště, ale na místo určení jsme dorazili v docela slušnou dobu. U Hopityho Dobrák přesedlal do naloženého traktoru a Blanka, Matýsek a já jsme pokračovali na boudu. Po nějaký době, si to přikvačili i Dobrák s Hopitym. Ten s námi ještě chvíli pobyl, pokecal a popil, a taky byl důležitým faktorem při rozptylování Matýska, přičemž byl otitulován "fousatým slonem" a "ošklivým trpaslíkem". Na mysl se vloudil ještě "jelen v říji", ale to už se nikdo neodvážil vyslovit nahlas. :))) Jelikož čas rychle ubíhal, strejda Hopity se s námi rozloučil a my si připravili spaní. Matýsek po nějaký době usnul v novém spacáku a Blanka se připojila ke mě a Dobrákovi v drbárně, kde jsme započali se žranicí. Toho večera jsme se velice pobavili. Nikdo z nás by do té doby neřekl, jak může být čaj v ešusu vtipný. Nejprve se s námi Blanka podělila o svůj postřeh, že ze svého malinovo-černého čaje cítí čínskou polívku. Tak jsme začali spekulovat, jestli byl její ešus neumytej, když ho balila, či zda si nevzala můj, do kterýho jsem si tak hodinku předtím dělala večeři. Po jejím ujištění, že je ten čaj chuťově dobrej jsme pokračovali v naší kecandě dál. Až po nějaký době, co Blanka upíjela poslední doušky, si všimla, že v čaji cosi plave. A jak se říká "ukázaná platí", vylovila na prst jednu tu věc a se slovy: "Já si asi opravdu vzala tvůj ešus," nám ve světle svíček ukázala čínskou nudli. Záchvat smíchu se pak zmocnil všech třech, až se z toho vzbudila spící drobotina. S pokročilou hodinou ranní a znovuuspáním Matýska jsme pak zalezli do spacáků a dali boudě dobrou noc.
Po snídani a vyzdobení drbárny plackama a vlajkama se Dobrák vypravil na soušky, které mu předchozího dne Hopity ukázal. Já s Blankou jsme uspaly Matýska, a když se Dobrák vrátil, pustili jsme se po obědě a kávičce na sluníčku do stavění dřevníku. Práce nám šla pěkně od ruky a Matýsek na nás řádně dohlížel. K večeru, když dorazil Hopity, znaven rodinnou oslavou, už bylo téměř hotovo, jen dveře jsme dodělávali. Budiž mu přičteno k dobru, že dovezl i zlatavý mok, který nám během dne při usilovné práci došel. A jak jsme se o chvíli později dozvěděli, došel i benzín v motorovce, tudíž jsme nemohli dodělat poslední úpravy na deřích. Ještěže Hopity jel pro Reginu, a tak byla "katastrofa" zažehnána, protože vzal sebou i kanystr. Když Matýsek usnul, opekli jsme si buřty a udělali horkou čokoládu vylepšenou rumem. Regina nám dovezla nějaký dobroty z oslavy, ale ty jsme si nechali až na snídani. Padly i brambůrky. Jak noc pokročila, zvedl se i vítr, tak jsme se rozloučili a šli na kutě.
V neděli ráno jsme dodělali dveře dřevníku, najedli se, pobalili, uklidili a zase dali na chvíli osadnímu fleku Ahoj!
Brigádka se nám podle mě moc povedla a, i když v komorní sestavě, udělali jsme kus dobré práce. :)
Ahoj Kulička
Zimní táboření na Stone City 21.-23. únor
Zimní??? Asi jen astronomická zima nám říkala, že by zima měla být. Bylo jaro. Teplo a řev ptáků dávali jasně najevo, že zima je zalezlá a zřejmě již nevyleze.
V pátek jsem čekal na Dobráka a kupodivu jsem se dočkal. Po kafíčku jsme jeli i se studánkou na boudu, kde jsme ji i s bagáží vyložili. No a koho tam nevidíme. Dědek s kamarádkou (jméno jsem zapomněl) už pomalu bivakovali pod smrky. Po zalomení palce jsme rozdělali v kamnech oheň a Dědek se nabídnul, že to bude udržovat. Tak naše cesta vedla do Bonanzy a tam jsme vyčkávali příchodu kamarádů v čele s Dartagnanem. Po zdolání pár žejdlíků a několik pizz naše kroky namířily na boudu a tam se juchalo ještě pár hodinek.
Ráno bylo mlhavé, a tudíž se naskýtala možnost jít místo na Ralsko jen na průrvu Ploučnice. Rozloučili jsme se s Dobrákem páč jel na rodinnou oslavu a o desáté vyrazila celá grupa směr k hoře, která vypadá z každé strany úplně jinak, a tak jsem si ji pojmenoval po svém... „Hora mnoha tváří“, ale to už je dávno. Cestou jsme, jak jinak, narazili na hospůdku U zlaté lípy v Novinách pod Ralskem, kde jsme se posilnili jak pěnivým mokem, tak polévkou. Tam jsem udělal svoji největší chybu toho to dne. Původní cesta měla vést na průrvu a poté na Ralsko a z něho do Mimoně. To měla absolvovat jedna skupina a druhá to měla vzít jen na průrvu a zpět. Takto to měl Dartagnan naplánováno, ale já jsem mu řekl o zkratce a bylo vymalováno. I druhá grupa si řekla, že to Ralsko zdolá páč se nám docela slušně vyjasnilo. No tak jsem se nechal překecat a šlo se. V půli kopce jsem si vzpomněl, že jsem tam někde dole zanechal svému osudu své drahocenné plíce a dýchavičně jsem ukrajoval metr za metrem. Na hoře jsme se všichni setkali, ale ten výhled…… ten výhled byl opravdu suprovej. Kupodivu bylo vidět hodně daleko a po mlze nebylo vidu ani slechu. No sice jsem dotyčné posílal ke všem čertům, ale pak jsem si řek, že jsem udělal dobře a ta námaha za to stála. Cesta dolů ubíhala rychle a dokonce jsme našli poslední zbytky letošního sněhu. Po malinkém zabloudění jsme dorazili i na průrvu. Pokochali se uměním a zručnosti lidí, kteří průrvu vybudovali. Cesta nás opět dovedla ke Zlaté lípě a tam jsme si dali dlabanec a žejdlíček. Poté hurá do Bonanzy a řezanku, jež jsme si na sobotu objednali. Tak jako v pátek jsme se sešli opět na boudě a juchalo až do tří do rána.
To nedělní ráno nemá asi nikdo moc v oblibě. Je to čas loučení. Čas bilancování, zda se zimní táboření povedlo a podle ohlasu prý bylo jedna z těch hodně dobrých, i když bez sněhu.
Poděkování patří všem přítomným. Ani nevím, kolik nás bylo. Myslím že kolem 15 lidiček.
Zimní táboření na Stone City připravovala domácí osada společně s T.O. Free North.
S pozdravem Ahoj Hopity
