2013
13.-15.12. 2013 Vánočka na Stone City.
Už se všichni těšíme na Ježíška, copak nám asi nadělí…
Tak jsme se tu po roce zase sešli v hojném počtu, abychom spolu oslavili ty naše slavné Trampské Vánoce před Vánoci. Byť nás bouda v počtu 14 lidí a jednoho psa skoro nepobrala, nálada byla veselá a o zábavu nebylo nouze. Já se už v pátek vydala busem (tentokráte z Prahy) do Mimoně, kde mě později nabrali Regina s Hopitym. Hodili jsme věci na boudu a v teple jejich domova jsme přečkali nějakou chvíli, než dorazili první účastníci „zájezdu“ do místní hospůdky, kam jsme se za nimi společně vydali. Přivítali nás Dobrák a Špík s Vendy. Svorně jsme si objednali rezavý mok, abychom předešli případné žízni a vesele se pustili do hovoru. O pár hodin později se k nám přidali ještě Zoubek s Texem a hafíkem Albim. Konečně se taky vytáhly kytáry a začala ta pravá zábava se vším všudy. Místním se náš „folklór“ tuze líbil, a tak nám znenadání na stole přistála každýmu štamprle něčeho ostřejšího. Do lesů jsme odcházeli v bujařejší náladě, ale došli jsme bez úhony. Hopity s Reginou se od nás na rozcestí oddělili a odešli spát do svých postelí. Bacil je sviňa, a tak ho netřeba podceňovat. Noc jsme přečkali za hlasitého řezání dříví ze strany Dobráka. Ráno po snídani jsme se jali zdobit stromeček a udělat vánoční výzdobu. Špík s Vendy se pustili do hledání stromečku, to jsme ale netušili, že přinesou ten největší strom z celýho lesa. Museli jsme ho o polovinu zkrátit, ale větve z něj jsme použili na výzdobu, která se nám letos obzvláště povedla. Kolem poledne se přitrousili Hopity s Reginou a ve složení s Dobrákem, Zoubkem a Texem se vydali na Vánoční prohlídku zámku v Zákupech. Já, Špík a Vendy jsme se rozhodli udržovat oheň a čekat na další příchozí, jimiž nebyl nikdo jiný než Kompas s Janou. Rukou společnou a nerozdílnou jsme pak my ženy dodělaly pár ozdobiček a výzdoba byla kompletní. Později se počet navýšil o Okounku s Honzou. Naše výprava se poté vrátila celá promrzlá, a tak bylo jedině dobře, že se nám na kamnech celou dobu hřála voda na čaj, kafe či grog. Smažení řízků bylo nasnadě, a když dorazili i poslední opozdilci, Lenochod s Verčou, mohlo se začít se Štedrovečerní večeří…a po večeři se co? No rozdávají dárečky! Ježíšek na nikoho nezapomněl a večer pokračoval v duchu zpívání, povídání a vyprávění vtipů a zábavných historek. Jak už bylo řečeno, naše bouda bohužel není nafukovací, a tak 4 odvážlivci šli spát ven a Lenochod do auta. Zoubek s Texem si postavili stan už ráno a Vendy se Špíkem spali jen přikrytí plachtou. V noci začlo pršet, a tak Kompas zatopil v kamnech a pro ty dva zašel. Dovnitř šla ale jen Vendy. Ráno bylo opět v duchu brzkého vstávání a nenávidění hodného balení. Postupně se všichni roztrousili, až jsme zbyli jen já, Dobrák, Hopity a Regina. Využili jsme daného složení k osadní schůzi, a pak nás opustila Regina a chvíli po ní i Hopity. S Dobrákem jsme poklidili boudu, schovali vánoční výzdobu na další rok, a když přijela Blanka s prckem, naložili jsme se do auta a zase na chvíli řekli osadnímu fleku Ahooj!
Vánočka se nám opravdu povedla, byl to krásný víkend plný zábavy a Vánoční pohody. Všem zúčastněným děkuji jménem celé osady za to, že přijeli a užili si to s námi. Tak zase za rok na stejné akci.
Ahoj Kulička
20.-22.9. 2013 VI. podzimní oheň T.O. Roverští Patrioti
9.-11.8 2013 Osadní brigáda.
Člověk se vždy těší na to, co ho o víkendu čeká s kamarády na osadě či někde jinde. Těšil jsem se i já. V pátek jsem naházel vše potřebné na opravu boudy na bednu, a pak zetůrkem pelášil "šílenou rychlostí" na místo určení. Vyložil jsem prkna, žebřík, vodu, latě a další věci na opravu. V plánu jsme měli opravit střechu, udělat podlahu v drbárně a trochu poupravit okenice. Poté jsme s rodinkou čekali, až dorazí Dobrák. Ten nahoře se nám to snažil trochu zkomplikovat, a tak na nás pouštěl provazy vody. Po vyložení nákladu a podání si ruky s Kuličkou jsme s Dobrákem vyrazili do Bauhausu pro lepenku a další věci. Cestou jsme potkali Poníka. Na zpáteční cestě jsme opět potkali Poníka i s celou grupou. To už na osadním fleku u ohniště seděli Barbucha, Krůta, Zoubek, Lukáš, Míra, Vlasta a pobíhala velkogrunovanda Lahja. Večer byl perfektní a opět se hrálo až do pozdního večera. Míra nám všem ukázal, jak se tancuje ještě nezaznamenaný styl, a pak během minuty padl za vlast a byl přenesen do stanu. Po ránu vše začalo. To jsem ještě musel pro akučku a zbytek se vydal na dřevo. Nadělala se opět hromada. Já, Kulička a Barbucha jsme se pustili do pokládky podlahy. Kupodivu to šlo jako po másle. Dobrák nejdříve zametl střechu. Byla to spíše klouzačka po pátečním dešti. Míra a Lukáš řezali dřevo a Zoubek, Vlasta a Regina ho společnými silami ukládaly do dřevníku. Po oschnutí střechy se Dobrák s Krůtou pustili do pokládky lepenky.
V poledne dorazila Blanka i s pidišerifem Matýskem a okolo se jako vždy udělal hlouček bab.
Odpoledne se cyklisti vydali na obhlídku našeho překrásného kraje. Já se přidal ke střešní bandě a holky dokončovaly boční stěnu v drbárně, aby nám tam tolik netáhlo. Musím dodat, že se jim to podařilo. Střechu se nám k večeru podařilo dokončit a hned byla podrobena menší zkoušce v podobě přeháňky. Večer se opět hrálo a nálada byla opět perfektní. Pocit z dobře vykonané práce nás všechny hřál. Poděkovali jsme všem za pomoc, ale přišla opět ta nenáviděná neděle a doba loučení. Nejlepší byl budíček Míry. Tak jako vždy byl poslední ve stanu, a tak ho nějaký dobrák šel vzbudit motorovou pilou. Další třásly se stanem a vyplašený kamarád se slovy „už jdu…už jsem vzhůru…už jdu…co to je…kdo to je“, se marně snažil dostat ze stanu, protože byl zavázaný. To už jsme se všichni smíchy skoro váleli na zemi. S Dobrákem jsme dodělali okenice a začalo loučení. Někdo jel domů vlakem, další na kole, došlo i na auto a největší borci jeli tryskem traktorem.
Tímto chci poděkovat všem dorazivším za pomoc na opravě a zvelebení osadní boudy Stone City.
AHOJ Hopity
24-25.5.2013 65. Ell-Torro
Vyrážíme v pátek odpoledne s Blankou na oheň kamarádů z Ell-Torra. Počasí není nic moc chvilkama poprchává a je chladno. Cesta probíhá v pohodě, a tak jsme cca za půl hodinky na místě. Tam už je v provozu kiosek a u něj hromada kamarádů. Zdravíme se a jdeme se podívat k boudě. Tam potkáváme Kapra a zbytek Ell-Torráků. Později se přesouváme ke slavnostnímu ohništi v rokli, kde Kapr zahajuje potlach každoročním pátečním ohněm. Začínájí se vypravovat historky, vtipy a později i hrát. Pozdě v noci se vydáváme na cestu domů. Blanka má 25.5. první porodní termín, tak nechceme riskovat spaním ve stanu, nebo pod širákem.
Druhý den bohužel nestíháme soutěže a dorážíme na osadní flek až odpoledne. Je tu celkem málo lidí. Odhadovali jsme tak zhruba 100-120 kamarádů, jestli za to může špatné počasí, či více potlachů poblíž (T.O. Černá Sova) nevím...Opět se zdravíme a usedáme ke kamarádům z Blacku a Trempsko-Vodácké Sebrance. Za chvilku již nastává zapálení ohně, které je vždy pěkné, protože tu zde chodí velký průvod s loučemi, v čele s indiány. Poté promlouvá Kapr, zahájí potlach, hraje se, vyhlašují se soutěže a opět se brnká a břinká na vše co je. Opět hluboko v noci vyrážíme domů a těšíme se za další rok.
Ahoj Dobrák
17-19.5 2013 Vandr z Nového Boru na naší boudu
30.4-1.5 2013 Čarodějnice na Medvědím campu
19-21.4 2013 50. výroční oheň T.O. Plachých Bobrů
Je brzké sobotní ráno a já si házím bágl na hrb a vyrážím vstříc dalšímu dobrodružství. Má cesta končí tam, kde si zalamují palce kamarádi od Plachých Bobrů. Slaví 50 výročí a to je vždy mou ctí se takovéto akce zúčastnit. Chladné ranní časy jsem vystřídal za teplo vagónu, který uháněl k cíly. Marně jsem z okna vyhlížel blahodárné paprsky naší hvězdy. V Kravařích mě přivítal studený vítr a já už ukrajoval první metry své cesty k osadě na Pohorsku. Cestou jsem tak jako vždy mačkal spoušť foťáku a najednou před Bílým Kostelcem u mne zastavuje vůz kamarádů z Mladé Boleslavy a nabízejí svezení. Ještě že jsem netrval na tom, že půjdu pěšmo. Kopec do Pohorska je opravdu parádní. Po příchodu na osadu si zalamuji palec s kamarády, který jsem spatřil poprvé a i s těmi, které už znám. Zanedlouho se vydáváme na tlachoviště a tam jsem se zúčastnil několik soutěží, ale bez většího úspěchu. Holt ze mě plackožrout asi nebude. Pak dorazily i náš velectěný šerif Dobrák s Blankou a tak jsme si povídali až do chvíle odchodu na Bobří vodopády. No tam se šlo vesměs z kopce a po prohlídce super údolí s dvěma vodopády jsme se škrábaly od Bobřího potoka zase hezky do kopce nahoru. S kamarádem Kompasem a jeho drahou polovicí jsme navštívily jednu osvěžovnu. Návrat jsme naplánovali na zapálení ohně. Nejdříve dostaly plackožrouti to po čem tak prahnou a pak se jali kamarádi pochodní a 50 výroční oheň začal polykat první kousky připravené hranice. Posléze se údolím rozezněly první noty písně Vlajka, při které mi vždy naskakuje husí kůže. Následovalo hraní a zpívání skoro až do rána bílého. Ráno připomíná už jen poslední doutnající kláda v tlachovišti, že se tu včera konala tak vyjíměčná událost. S polednem jsem se odebral s několika kamarády na vlak. Na nádraží nastává loučení. Ve vlaku si dáme ještě pár písní a pak v Č. Lípě se naše grupa definitivně rozděluje. Tím i končí další parádní víkend, strávený na parádním potlachu. Co dodat na závěr? Popřát Bobrům další PADE a pevně doufat, že to pro co žijem, nezhyne s námi.
Přeji všem suchou stezku a modré nebe nad hlavou.
Ahoj Hopity
22-24.2.2013 Zimní táboření na Stone City:
Je pátek a chystám se na už dlouho plánované a připravované zimní Táboření. Práci dávám tento pátek vale a beru útokem zubaře (dodneška nevím jestli to byl dobrej nápad jít se tam ukázat po devíti letech). Po zubaři zabalit a jedeme na boudu. Cesta byla fajn jsem vysazen kousek od boudy a Blanka pak jede k rodičům do Liberce. Odnáším batoh a vyrážím na strategické místo, a to do místní osvěžovny. V místě už se plní salonek Kamarády, usedám a dáváme se do řeči. Po chvíli doráží další Kamarádi a šum v malé místnosti se zvyšuje. Kolem desáté odcházíme k boudě, kde si Kamarádi staví přístřechy a stany , někteří ulehají jen tak pod širák. Ráno vyráží většina Kamarádů pod vedením Dartagnana na obhlídku okolí. Jdou přes Boží hrob do Pekelných dolů a potom pokračují přes náhon a vytesané místnosti na Medvědí camp. Odtud míří zase na osadu. Na boudě si dají něco k jídlu a opět šup do hospůdky. Tady se opět povídá veselí a hraje. V noci opět dorážíme na boudu a jde se do hajan.V neděli nastává neoblíbené balení.Všichni se vydávají domů, někteří se ještě cestou zastavují na jedno, jiní míří rovnou na nádraží.
Tak zase za rok na Zimním táboření 2014
Ahoj Dobrák
