2012

 

Vánočka na stone city 14. - 16. prosinec

Vánoce jsou sice až za týden, ale pro ty trampské přece není žádné vymezené datum. A my jsme se rozhodli si je udělat právě tento víkend. Koupili či vyrobili jsme každý jeden dárek a v počáteční sestavě pěti lidí, která čítala Zoubka, Kompase, Janu, Špíka a mojí maličkost, jsme se v pátek odpoledne vydali lokálkou do Brniště. Cesta byla dlouhá, a tak jsme si ji zpříjemnili hraním na kytary. Naše první kroky po příjezdu vedly do zdejší hospůdky, kde se k nám po pár minutách přidal Hopity. Tři kytary vzaly za své, a tak jsme to tam pořádně oživili. Po plus mínus třech hodinkách jsme se ale sbalili a vydali se na osadu. Hopity se od nás po třech čtvrtinách cesty odpojil a dál jsme pokračovali zase v pěti. Díky Dobrákovi a Blance byla v přistavěné místnosti nově udělaná kamna, a tak se celá bouda po chvilce krásně vyhřála. První kdo to zalomil, byl Kompas. Ani nevěděl, že mu Špík pomáhá sundat kalhoty. =oD Během půl hodinky jsme se do spacáků poskládali všici. V sobotu jsme připravili sezení na večer, ozdobili stromek a vyzdobili přistavěnou místnost. Z ruličky a prázdné krabičky od alobalu byly pěkné improvizované ozdoby a řetěz. Stihli jsme si i zahrát a postavit sněhuláka. Kompas se Špíkem ho pak přetvořili k obrazu svému…ještě že tam nebyly žádný děti. =o) Po poledni jsme se vydali k Hopitymu, abysme nabrali barel s vodou a pomohli Dobrákovi, Blance a Daně, kteří po chvíli přijeli, s věcma na osadu. Vypůjčené boby nám krásně posloužily, a tak jsme nemuseli všechno tahat v ruce. Zabydlování netrvalo dlouho, tudíž se po chvilce rozjela bujará zábava. Dohromady se nám sešlo šest kytar, takže to byla vážně paráda. Na večer se k nám připojili ještě Hopity s Reginou a mohla začít Štědrovečerní večeře. A jak už to tak bejvá o vánocích, po večeři se rozdávají dárky. Tímto chci poděkovat všem mým úžasným osadníkům a Blance za nejúžasnější dárek, který jsem kdy mohla dostat. Nový zimní spacák mi vehnal slzy do očí. Od kamarádů naše osada dostala vývěsní štít, který se na boudě náramně vyjímá.
Hopity s Reginou nás s pokročilejší hodinou bohužel zase opustili, ale na boudě se hrálo dlouho do noci. Zpívalo se a zábava rozhodně nevázla, takže jsme do spacáků ulehli příjemně unaveni. No a jak už to tak bývá, nastala nenávidění hodná neděle, a tak jsme se sbalili, poklidili boudu, rozloučili se s osadou i kamarády a v původní sestavě obohacené o Danu jsme se vydali zase domů.

Děkuju všem za účast a za krásně strávené trampské vánoce a ještě jednou hrozně moc děkuju kamarádům za nádherný dárek.

Zase příště Ahoj Kulička

 

Mini brigádka na stone city:

Cestou do Liberce se Dobrák s Blankou naskok zastavili na osadě. Prořízli motorovkou střechu, přidělali oplechování a utěsnili je asfaltem. Potom protáhli otvorem komínovou rouru a vymezili ji skelnou vatou. Po instalaci proběhl první zápal v kamnech. Hořelo, a tak bylo vše v pořádku a mohlo se pokračovat dál v cestě.

Dobrák

 

Brigáda na Stone City 19. - 21. říjen

Vyrážíme v pátek odpoledne. Já rovnou z práce a cestou nabírám do autíčka další Kamarády. Kuličku v Krabičkově (Mostě), Zoubka v Teplicích a Špíka v Kladrubské osvěžovně. Skládáme bagáž, nářadí a materiál. Potom velmi obtěžkáni se valíme krajinou směr Mimoň. Jedu jako prase, jelikož  musím vyzvednout Blanku v Brništi. Cesta uběhla v pořádku, a jelikož už byla tma a nic bysme stejně nevytvořili, rozhodli jsme se, že prozkoumáme Brnišťskou osvěžovnu. Vysadil jsem tedy Kamarády u hospody a jel pro Blanku na nádraží. Tam jsem se po deseti minutách dočkal kodrcající se regionovy a po přivítání jsme vyrazili do restaurace za Kamarády. Po chvilce příjmání tekutin, jsme se vydali na boudu. Já s Blankou vozem i s veškerou bagáží a zbytek pěšky. Na boudě jsme zatopili a nanosili věci ke dveřím. Mezitím došel zbytek osazenstva boudy. Potom jsme se uložili a šli spát. 
Druhý den vstali všichni už před osmou. Udělali jsme si kafča, čaje a posnídali jsme. Po chvíli doráží i Medvěd s Lenkou a Tex s Kalkulačkou. To je lidí a té práce co se zvládne :-). Tex s Kalkulačkou dováží okna a tak máme co dělat. Rozdělujeme se a pouštíme se do práce. Všude se dělá hluk. Vrže se, skřípe, řeže, tluče. Bouda se mění před očima. Z veliké hromady dřeva se stávají úhledně nařezaná polínka do kamen a delší polena na oheň. Ve stěně se utvářejí dveře na průchod do místnosti s posezením. Sundávají se staré okenice a recyklují se panty a petličky. Vyřezáváme staré okenní rámy a usazujeme nová okna. Práci přeruší až žízeň a hlad, a tím pádem přestávka na čaj, kafe a oběd. Po obědě se znovu všichni pouštějí do práce, opět se řeže dříví a usazují okna. Tvoří se schůdky do vedlejší místnosti. Práce je habaděj, a tak končíme až pozdě odpoledne. Potom si povídáme a na večer odjíždí Tex s Kalkulačkou domů.

V neděli je na pořadu dne natírání palubek, tvorba okenic, pěnění škvír, poklízení, balení a nakonec odjezd. Vše se krásně stihlo, a tak tato brigáda byla velmi povedená. Děkuji moc Kamarádům za pomoc 

Osadě T.O.Free North za natahání obrovského množství dřeva

Kamarádům Texovi a Kalkulačce za dovoz oken a nářadí a za pomoc při výstavbě

Kamarádům Špíkovi a Zoubkovi za řezání a skládání dřeva a za pomoc při výstavbě

Kamarádce Blance za pomoc při výstavbě 

a Konečně osadníkům za pomoc při výstavbě

Dobrák

 

 

Vandr na Tanvaldskou Kamenici 21. - 23. září

S Dobrákem jsme se v pátek odpoledne vydali do Grunova, kde jsme nabrali Hopityho, a pak pokračovali dál do Liberce pro Blanku. Jelikož jsme do odjezdu vlaku měli spoustu času, chvíli jsme pobyli u ní doma, a pak se přesunuli na nádraží, kde jsme potkali kamarády z tábora Lobendava, kteří zrovna také čekali na vlak. Prohodili jsme pár slov, dostali kousek dobrého koláče, a pak šli každý na svůj peron. Ve vlaku jsme měli kulturní vložku v podobě dvou podivně vyhlížejících individuí, kteří sebou táhli plazmovku, jež svou délkou zabírala i kus uličky. Svou "kvalitní" mluvou přehlušili skoro všechny, kdo se ve vagónu nacházeli. My jsme si cestu krátili vyprávěním veselých historek a nechybělo ani pivko a burčák. Když jsme vystoupili v Plavech, byla už tma. Podle mapy jsme se vydali k cíli určení, kterým byla Palackého stezka, ale po cestě jsme narazili na hasičárnu - místní hospůdku, která nás zlákala svým vývěsním štítem, a tak jsme si tam dali každý dvě piva na chuť. Zábava se dost rozproudila, ale my se mezi 9-10 hodinou sebrali a vydali se do lesa hledat flek na spaní. Nakonec jsme zakotvili na vedlejší cestě Palackého stezky a natáhli jsme nad nás plachtu, jelikož nad námi visel strašák v podobě slibovaného deště. Ten nad ránem přeci jen přišel a držel se až do 9 hodin. Pak jsme si zabalili všechny věci a pokračovali v naší naplánované štaci podél řeky Kamenice, která nás provázela jemným hučením. Na prvním převisu jsme si udělali ranní kafe s čajem, trošku se ohřáli u ohně a razili dál, až ke zřícenině hradu Návarov, kde jsme si udělali menší pauzu na sváču. Po cestě jsme potkali tři sroubky, z toho se dva nacházeli na opačném břehu řeky a jeden z nich byl dokonce "obydlený". Po dostatečném občerstvení jsme pokračovali dál, tentokráte k zámku Návarov. Trochu nás zmátlo turistické značení, jelikož Hopityho mapa ukazovala jiné barvy, než které byly vyznačené, a tak jsme se zeptali místních kudy kam. Zeptali jsme se také na osadu Islandských psů, kteří by měli někde v téhle oblasti sídlit, bohužel jsme se nic nedozvěděli, a tak jsme pokračovali v cestě. Zámek byl k naší smůle zavřený, tak jsme se vrátili zpátky na Palackého stezku a obdivovali krásy okolí. Sem tam jsme v průzračné vodě zahlídli pstruhy a na druhém břehu dalších pár sroubků. Bohužel nebyl nikde most, tudíž jsme se museli spokojit jen s pohledem z dálky. Chvíli na to jsme dorazili na Bohuňovsko. Měli jsme všichni chuť na pivko a chtěli ulevit zádům od báglů, ale v místní sklárně nás odkázali až na hospodu v Jesenným, asi dva kilometry do kopce. Nezbylo než jít dál, nejdřív jsme si ale dali malej oddych mezi stromy. Zaplnili jsme žaludky a společnými silami "odhalili" zbytek Klášterního tajemství. V Jesenným nás po optání odkázali buď na místní hospodu u koupaliště, kde byla možnost zavření, nebo na hospodu v Bozkově, dalších skoro 5 km cesty. Nakonec jsme se rozhodli šlapat dál. Po cestě nás chytil déšť, který jsme přečkali pod stromy u silnice, ale zdárně jsme došli do cíle určení. Bylo krásných půl 3 odpoledne. S radostí jsme v Dřevěnce, jak se útulná hospůdka s příjemnou obsluhou jmenovala, shodili bágly ze zad a dali si zasloužené pivo a vytouženou česnečku. Ta nás zahřála jak se patří. Později jsme si dali na chuť dohromady jednu pizzu a vesele se bavili. Pivo bylo výborné, a tak u jednoho nezůstalo. Když jsme se pak o pár hodin později zvedali k odchodu, dostali jsme od obsluhy vyžádanou cibuli a naplněnou dvoulitrovku vody, kterou jsme za celý den vypili. Na oplátku je Hopity obdaroval camrátkem z Ralska, kterých mu dost zbylo. Spokojeni jsme šli hledat flek na spaní, který jsme našli v lese, strategicky umístěný kousek nad hlavní budovou Bozkovských dolomitových jeskyní, kam jsme se na příští den chtěli podívat. Postavili jsme přístřech, uvařili dobrou večeři se svařákem, zazpívali si za doprovodu kytary a spokojeni vydařeným dnem zalezli do spacáků. Ráno byla trochu kosa, ale to napravil teplý čaj a zbytek svařáku. Po snídani jsme zabalili saky paky, zahrabali ohniště a sešli kopec k jeskyním. Prohlídka byla parádní, dozvěděli jsme se něco málo o historii a nakonec jsme i přemluvili průvodce, aby nám udělal skupinové foto. Cesta pokračovala dál překrásnou krajinou, a tak rychle ubíhala. Dorazili jsme do Podspálova, kde jsme si před příjezdem vlaku stihli dát ještě jedno pivko a česnečku. Byla dobrá, ale ta z Dřevěnky vede na celé čáře. Nikomu se domů nechtělo, ale museli jsme nasednout na vlak do Tanvaldu a odtud do Liberce, kde jsme se rozloučili s Blankou a pokračovali do Grunova. Tam jsme se rozloučili i s Hopitym a dál jeli v komorní sestavě jen já a Dobrák. V Chlumci jsme museli počkat, až se Lenochod vrátí domů, protože si Dobrák kvůli končící technické půjčoval jeho auto. V Mostě jsme se pak spolu rozloučili i my dva. Byl to opravdu krásný a vydařený víkend. Děkuju Dobrákovi, Hopitymu a Blance za milou společnost a nezbývá, než doufat, že si to zase někdy zopakujeme, třeba i v početnější skupině.

Ahoj Kulička 

 

 

20.Let T.O.S. White Star 

V pátek večer jsem se vydal se svou přítelkyní Blankou navštívit Kamarády do Dubských lesů. Cesta byla fajn, do Střelné jsme dorazili cca v devět večer a na místě jsme byli zhruba o půl hodinky později. Přivítali jsme se s Kamarády, a že jich zde nebylo málo, a šli jsme postavit stan. Po stavbě jsme se připojili ke kamarádům a vrhli jsme se do víru zábavy. Hezky se tu hrálo, a když se do hraní pustili naši blízcí kamarádi Cheche Jack, Kompas a Zoubek, tak jsme taky poladili svoje nástroje a přidali se k nim. Hraní jsme co chvilku prokládali lihovými laskominami od pana Jelínka. Někdo popíjel pivo, jiní zase sosali vínko a tak není divu, že jsme se prozpívali až do 3 hodin, kdy jsme se konečně dokopali do spacáků. Ráno jsme sice vstali v 8 ale ze spacáků jsme se vysoukali až zhruba v jedenáct, kdy bylo oficiální zahájení her. Chvilinku jsme koukali na hry a potom jsme se rozhodli, že se půjdeme projít, a tak jsme vyrazili na procházku do okolí. Po chvíli strávené procházením po lese, jsme navštívili místní osvěžovnu a potkali kamaráda, se kterým jsme pěkně popovídali. Potom jsme se vydali zpět na osadu. Tam mezitím dohráli Kamarádi soutěže a bylo trochu volna před divadlem. To jsme strávili skokem na T.O. Klondyk, kde jsme posvačili a popovídali s Joem a jeho bratrem, Drnem, Mámou, Kaprem a Kubasem. Těsně před divadlem jsme ještě dovařili čajíček a potom rychle zabrat místo před budkou "na Pařezu", abysme dobře viděli. Kamarádi si čas na divadlo krátili mexickou vlnou, a tak o zábavu bylo postaráno. Pohádka "Tři lahváče pro Popelku" v podání Kamarádů z T. O. S. White Star neměla chybu a udělal obrovskou hloupost ten, kdo o ni přišel. Po pohádce jsme se už pomalu začali přesouvat k ohništi, kde se po chvilce zapálil slavnostní oheň. Ten zapalovali zakládající členové osady a po minutě ticha a krátkém úvodu se začalo hrát na kytary. Potom se ještě vyhlásily soutěže a propukla ta pravá zábava, jelikož všechno, co mělo hudební nástroj, se vrhlo k podiu a hrálo. Co budu povídat, šel jsem spát v jednu ráno, to už byl kruh otevřený a Kamarád Presto, jakožto největší tahoun hrál snad do půl čtvrté a hrál krásně. Ráno jsme se zabalili a po oficiálním ukončení jsme se vydali domů. Cestou jsme navštívili ještě obůrku ve Mstíšově, ta nás však velmi zklamala, jelikož od minulé návštěvy hrozně spustla a majitel, ač řejžuje kde se dá, zanedbává co se dá. No a co dotat na závěr? Kdo nebyl o moc přišel, kdo byl ví a příští rok se na jednadvacítce určitě ukáže.

Dobrák

 

Prasečina,aneb narozeninová žranice 10. - 12. srpen

Byla krásná letní půlka srpna a na osadě se slavily narozeniny našeho šerifa Dobráka a jeho bratra Lenochoda. Dorazili jsme na osadu už v pátek. Na fleku nás přívítali Dobrák s Kuličkou a za nedlouho se začali sjíždět další kamarádi. Každý z nás si postavil svoji sluj a zanedlouho jsme osadu uvítali zpěvem za doprovodu několika kytar, banja a dokonce jedné tahací harmoniky v režii mladého Lega. Sobota byla ještě vypečenější, na roštu se na nás usmívaly dvě pořádně velké kejty a zatímco ostatní se vydali na šlapačku do Pekelných dolů, já a Lenochod jsme opékali a hojně zapíjeli pivkem. Než se ostatní vrátili, přijelo dalších pár kamarádů. Nastal podvečer, výprava se vrátlila z Pekelných dolů a nastalo rozdávání dárků. Chlapci dostali od kamarádů loď a mnoho dalších krásných věcí. Bylo se opravdu na co dívat. Dokonce k nám přijeli zahrát kamarádi z Modré Kotvy Buben a večer nabyl ještě svátečnější atmosféru. Odvážlivci si zkusili zatočit se světelnými tyčinkami na řetězech, a tak nechyběla ani parádní světelná show. Hrálo se a povídalo až do pozdních ranních hodin. O to hůř se pak ráno vstávalo s vědomím, že už je neděle, a že se zase všichni musíme rozloučit a rozjet do svých domovů. Byla to opravdu krásná akce. Tímto děkujeme všem zúčastněným. Odkazy na fotky, z nichž lze vyčíst tu pěknou atmosféru najdete ve fotogalerii.

Ahoj Medvěd

Přítomni byli: Lenochod (T.O.Black Hills), Béďa a Roman (T.O. Modrá Kotva Buben), Kompas s rodinkou, Špík s rodinkou, Lego (T.O.Black Hills), Zoubek, Dana a Danča, Dartaňan (T.O.Free North), Anička a Pepa (T.O.OKŽ), Poník, Okounka, kamarádi z tábora Lobendava a naše osada.

 

 

 

Osadní brigáda 22. - 24. červen

Nastal další z mnoha víkendů a my se rozhodli uspořádat další osadní brigádu. Na plánu byla výměna stropních desek v boudě a dostavění vedlejšího sezení, které doteď sloužilo jako „veranda“. Já s Dobrákem jsme do Grunova dorazili v pátek kolem páté hodiny večer. U Hopityho jsme měli vyzvednout kanistry s vodou, ale vzhledem k tomu, že byl až do 6 v práci, měli jsme velkou časovou rezervu, tak jsme zajeli do Brniště pro mlíko a odvezli si věci na boudu. Kolem šestý jsme se vrátili k Hopitymu, který přijel o půl hoďky později, prohlídli jsme si zvláštně vypadající housenky, malý kačátka, pokecali a vydali se zpátky. Společně jsme vyklidili naší prozatímní verandu, a pak se pustili do vyndávání šroubů ze stropu, kterejch tam bylo požehnaně. Šlo to pomalu a ztuha. Po asi hodinovém boji jsme to nakonec vzdali. Dobrák zahrál pár písniček na svojí novou kytaru, a pak jsme šli spát. Ráno kolem půl osmý jel Dobrák do Lípy, kde společně s Lenkou a Méďou v Obi nakoupili palubky. Když se vrátili, udělali jsme si kafe, nasnídali se a pustili se do práce. První přišly na řadu stropní desky. Se dvěma aku vrtačkama to šlo jedna báseň. Když jsme je konečně sundali, vypadlo na nás překvapení, který tam nechala kuna, co tam jeden čas „pobývala“. Dalo by se to nazvat pořádně „vykuněnej“ strop. Poklidili jsme ten bordel, a zatímco já se jala uvařit pro nás oběd, Méďa, Dobrák a Lenka se dali na osazení stěn palubkama ve vedlejší místnosti. Po obědě jsme pokračovali v práci a kolem druhý hodiny jel Dobrák vyzvednout Zoubka z Mimoně. Cestou koupili barvu, se kterou jsme pak já, Lenka a Zoubek natíraly stěny, aby se to trochu rozjasnilo. V podvečer se na nás přišli podívat Hopity se svojí ženou Reginou. Při té příležitosti jsme Hopitymu dodatečně popřáli k narozeninám. Chvíli jsme pokecali a pak se s náma zase rozloučili. Dobrák s Méďou ještě začali dělat poslední chybějící okno, a pak jsme si po práci jen užívali zasloužené relaxace u ohně, kde nám Zoubek s Dobrákem zahráli na kytary. Ráno, když bylo okno hotové, osadila se palubkama poslední stěna a s děvčaty jsme pak všechny palubky ještě přetřely lakem. Úklid nám zabral chvilku, pobalili jsme poslední věci, rozloučili se a vyrazili domu. Už jsem se zmínila, jak nesnášim neděle? Každopádně brigáda se vyvedla, udělali jsme přesně to, co jsme chtěli a navrch to vypadá moc dobře. Tímto děkuju kamarádům za vydařený víkend a povedenou brigádu, všichni na tom mají velkou zásluhu.

Ahoj Kulička

 

 

Vejšalp na Ralsko 15. - 17. červen

Byl pátek a já se opět těšil a zároveň mě přepadala i nervozita jak dopadne tato osadní akce. Už pár dní jsem věděl, že to padne jen na má bedra a tak jsem ráno vyrazil nadělat nějaké to dřevo na případný oheň. Potom jsem trošku poklidil před chajdou a dovezl dva kanystry s vodou. Vše bylo přichystáno, jen počasí nám mělo na cestu zatopit a tak jsem se obával účasti trampů i domorodců. V sobotu ráno jsem vyrazil sám z osadní chajdy a vyrazil na první domluvené místo. Po chvilce čekání jsem opět sám vyrazil na druhé domluvené místo a zase nic. Docela zklamán jsem se šinul ke Zlaté Lípě v Novinách pod Ralskem a tam už čekala skupinka 12 lidiček a dětiček včetně manželky a dcerky Majdy. Radost mi udělal Frenki z Mufloního campu, který jako jediný z trampů dorazil.  Sluníčko začalo pálit a naše grupa začala ukrajovat první výškový metry obávaného kopce. Ve čtvrtině jsme narazili na jahodníkovou plantáž. Tolik lesních jahod jsem opravdu už dlouho neviděl a tak se dítka vrhla na sběr a plnila si bříška. Dospělci zatím klábosily o všem možným. Po odpočinku jsme opět pokračovali ke zdolání vrcholu. Nutno podotknout, že děti ve věku od 4 let do 12 let se nenechali zahanbit a šlapali jako o závod. Sice nám výstup trval necelé 3 hodinky, ale pro mrňata to byl úplně první výstup na takový kopec. Za odměnu všichni kopcolezci dostali ode mne camrátko a nějakou tu sladkůstku. A co jsme cestou potkali??? Několik lidiček, ta jsem taky obdaroval camrátkem, mnoho žab, slepýše, srnku, muflona a větroně, který chvilku kroužil nad vrcholem. Cesta zpět byla rychlejší ale i těžší. Vše nakonec dobře dopadlo a tak jsme s rodinkou a Frenkim jeli navštívit na chajdu už čekající Kalkulačku s Texem, kteří přijeli ráno na relax. Po dvou hodinkách povídání jsme objevili rojící se mravence a tak Frenki vzal vzorek nějakému mravencologovy na ukázku. Prý se jedná o zrovna ne běžný druh. Pak jsme se všichni rozjeli k domovu a mne čekal ještě bonbónek na konec a to úklid sena před blížící se bouřkou.  Kolik nás vlastně bylo???  Šest dospělců a šest dětí. Účast jsem čekal vyšší, ale i tak to byla velmi povedená sobota. Tímto bych chtěl poděkovat manželce a Magdalénce za pomoc při výrobě 40 camrátek.

Ahoj Hopity

 

 

Osadní slezina T.O. Naru​by 14. červen

Kamarády z T.O. Oregon Most jsme byli pozváni na osadní slezinu T.O. Naruby v Horním Jiřetíně. Vzhledem k tomu, že měl Dobrák po práci čas, vyzvednul mě v půl pátý v Mostě a společně jsme vyrazili se na kamarády podívat. Na místo určení, do hospůdky Pod lesem, jsme dorazili přesně v pět hodin, ale všechny stoly zely prázdnotou. Napadlo mě, jestli jsme na správném místě, ale Dobrák si byl na 100% jistý. Objednali jsme si pivo, prohlídli si místní interiér a za různorodé konverzace vyčkali příchodu kamarádů. Kolem půl šestý se to začalo pomalu sjíždět a zábava se dala do pohybu. S Dobrákem jsme se pozdravili s Číčou a Tonym a seznámili se s dalšími osadníky T.O. Oregon Most a kamarády z T.O. Naruby. Sešlo se celkem pět kytar, takže o zábavu vážně nebyla nouze. Kamarádi svými zvučnými hlasy zpívali jednu starou trampskou písničku za druhou a vytvořili tak krásnou atmosféru. Člověk se tak aspoň v myšlenkách mohl přenést do starých časů, byla to vážně nádhera. Bohužel jsme s Dobrákem museli kolem čtvrt na devět odjet, ale odvezli jsme si krásný zážitek, a také jsme si popovídali s kamarády. 

Tímto děkuju kamarádům z Oregonu za pozvání a kamarádům z T.O. Naruby za to, že jsme tam s nimi mohli pobýt. Díky a někdy na další slezině Ahoj! 

Ahoj Kulička 

 

 

50 let osady T.O.Modrá Kotva Buben 18. - 20. květen

Tak jsme se s osadou vydali na vyjímečný potlach osady v podhradí hradu BUBEN. Osada slavila 50 let svého trvání, tak se bylo na co těšit. Přijeli význačné osobnosti trempingu a celým víkendem se nesl duch kamarádství a romantiky dávných časů.

Byť jsme na Kotvu měli namířeno až v pátek, Zoubek, Dobrák a já jsme si udělali víkend už od čtvrtka. Kolem 17:45 jsme vyrazili z Mostu směr Kozolupy. Sice nás po cestě zdržely asi tři kamiony, ale nakonec jsme v pořádku dojeli. Po přivítání a zalomení palců s Méďou a Lenkou, Dobrák zaparkoval auto na dvoře a mohli jsme se ubytovat. Na druhý den jsme měli na plánu dělání dřeva, ale to bylo zatím ještě poměrně daleko, takže jsme si nenuceně povídali, pili pivo, Méďovi vypili Hanáckou bylinnou a grilovali. Setmělo se, ani jsme nevěděli jak. S pokročilou hodinou se taky pěkně ochladilo, tak jsme se po tom, co šla Lenka spát, přesunuli dovnitř do tepla, kde Zoubek s Dobrákem ještě zahráli pár písniček. Od Zoubka jsme si pak dali na zub dobrý plísňový sýr a kolem druhý se rozešli do postelí. Já s Dobrákem jsme v pátek vstali kolem čtvrt na devět. Po snídani, ke které se podávala Lenkou upečená buchta a kafe, vytahal Dobrák z půdy nad garáží veškeré dřevo, které tam bylo naházeno, včetně starých trámů, a společně s Lenkou a Méďou jsme se dali do práce. Šlo nám to od ruky, a když se pak vzbudila i Zoubek, odsýpalo to jedna báseň. Kůlna se rychle zaplnila nařezanými špalíky a kolem dvanácté bylo hotovo. Ještě se poklidil dvůr od pilin a mohl se podávat oběd. Lenka tentokrát připravila velice dobré těstoviny s kuřecím masem. Když byli všichni po jídle a všem tak nějak slehlo, naházeli jsme věci do aut a vyrazili směr Kotva. Dobrák se cestou ještě stavil na benzínce a za chvíli už jsme parkovali na louce nad chatou, která patří Méďovo rodině. Zatím tam nikdo nebyl, tak jsme naházeli věci dovnitř a šli se podívat ke mlejnu. Chtěli jsme si prohlídnout klubovnu, ale ani tady nikdo nebyl. Nakonec jsme se dozvěděli, že jsou všichni na potlachovišti, ale ani tam nikdo nebyl, tak jsme se přesunuli k chatě sheriffa Modré kotvy. Pozdravili jsme se s přítomnými a podívali se do chaty na vlajky, placky a camrátka. Byla to vážně paráda. Chvilku jsme pobyli, dali si pěkně vychlazený pivo, a pak se šli konečně podívat do mlejna. Prohlídli jsme si klubovnu i druhý patro. Musím říct, že to tam mají vážně hezký. Když jsme se vrátili zpátky k chatě, pár chvil na to přijela Anička. Takhle se to na chatu sjíždělo celé odpoledne, a abychom se nenudili, Zoubek s Dobrákem vzali kytary a hráli. K večeru pak dorazil i Hopity a všichni společně jsme se šli podívat k boudě sheriffa, kde na nás dýchla atmosféra starých trampských písní. Nechyběl tam ani vynikajicí hudebník Břéta Huleš a šerif Kotvy, který písně podbarvoval svým krásným trempským hlasem. Z druhé strany se na nás linuly písně od Pavlíny Jíšové,takže celý večer byl více než krásný. S pokročilou hodinou jsme se vrátili zpátky k Méďovo chatě, kde jsme si venku ještě zazpívali a popovídali. Jelikož bylo v noci chladno, Anička byla tak hodná, že nám udělala na ohřátí čaj s rumem. Nakonec jsme se všichni kolem jedné hodiny ranní odebrali ke spaní. V sobotu po snídani jsme já, Zoubek, Pavlína, Lenka, Dobrák, Medvěd a Hopity sedli do aut a jeli na návštěvu na chatu k Pavlíniným rodičům. Prošli jsme si okolí, poseděli u vody a pak se vrátili k chatě, kde jsme od Čiperky dostali výborný švestkový koláč. Vzhledem k tomu, že bylo vážně příšerné vedro, Zoubek, Lenka, Pavlína a já, jsme se zvedly, vzaly ručníky a šly se koupat na přehradu. Bylo to hrozně osvěžující. Když jsme se pak vrátily, ještě chvíli jsme si povídali a vzhledem k tomu, že už byl čas oběda, vrátili jsme se zpátky na Buben. Od Aničky jsme dostali vynikající hovězí polévku a guláš. Po vydatném obědě byli všichni příjemně unavení, ale i tak zábava nevázla. S kamarádkou Zoubkem jsme utvořili hrací sejšn a postupně se přidávali další a další kamarádi, kteří svým hlasem rozezpívali celé údolí. V podvečer nás uvítalo tlachoviště osady a brzy došlo na zapálení slavnostního ohně. Zazněla Vlajka, sheriffovi se předaly placky od přítomných osad a kamarádů, rozdaly se placky za výpomoc a za soutěže a pak už se až do pozdních ranních hodin hrálo a zpívalo. Dokonce Žalman přijel zahrát pár písniček. Z osobností vzpomenu na sheriffa Ztracenky Frantu Hackera, na legendu Amerika Boys Míšu Pechara, kamaráda Kaktuse, kamaráda Tondu - sheriffa známé osady Oregon Most a mnoho dalších význačných kamarádů. Celý slavnostní večer se nesl ve slavnostním duchu trampském a u ohně byly vidět rozjařené obličeje přítomných. Věděli, že jsou mezi svými. Byla to vážně paráda. V půl druhé ráno jsme se pak všici zvedli a vrátili se zpátky na Méďovo chatu, ale ještě jsme pomohli Pavlíně přestěhovat stan z louky u potlachoviště na trávník u chaty. Já šla hned spát, jelikož na mě únava padala už hodinu předtím. Zbytek osazenstva zůstal ještě asi hodinu vzhůru, než se taky rozhodli jít spát. Ráno po snídani jsme si udělali osadní schůzi a chvíli po jedné hodině odpolední jsme se já, Zoubek, Dobrák a Hopity rozloučili se všemi přítomnými, i s Méďou a Lenkou, kteří tam ještě zůstali, naházeli bágly do aut a rozjeli se, ač neradi domů. Hopity sebou vezl domů ještě kamarády z T.O. Oregon Most, Číču a sheriffa osady Tonyho. Po cestě jsme se stavili na dvou benzínkách, protože Hopity potřeboval doplnit nádrž. V Havrani jsme se s ním, s Číčou a s Tonym rozloučili a pokračovali dál do Mostu, kde mě Dobrák vyklopil a se Zoubkem odjel domů.  

Kamarádům z Modré Kotvy děkujeme za krásný víkend.

Ahoj Medvěd a Kulička

Na potachu byli přítomní: Dobrák, Medvěd, Hopity, Kulička, Lenka a Zoubek

 

 

 

 

Na Osadě se zase pracovalo :-) BRIGÁDA 11. - 13. květen

V pátek jsme se srazili se Zoubkem v Teplicích u cukrárny a vyrazili jsme směr Velký Grunov. Tam jsme vyzvedli u paní Hopityové barel s vodou a po kratším pokecu jsme se přesunuli na boudu. Ještě večer jsme se pustili do práce. Zvětšili jsme jednu z děr do kterých se mají usadit okna. Potom jsme už kůli tmě bivakovali jen u ohně a pojídali potravu a popíjeli. Druhý den jsem vstal dřív a hned se pustil do práce doladil jsem otvor a usadil první rám, při práci s kladivem jsem trošku hlučný a tak jsem probudil Zoubka. Ta po snídani vyrazila do mlíkomatu pro mléko. Než došla podařilo se mi skoro usadit druhé okno. Po ranní robotě jsme si dali kávu a chlebík a potom jsme se pustili opět do práce. Usadili jsme ještě dvě okna a doklepali prkna, která chyběla ve stěně. Došel materiál a tak jsme se vrhli do přípravy obžerství a vyčkávali jsme příchod Hopityho. Po chvilce dorazil i s rodinou a tak jsme si popovídali o nadcházejících akcích. Potom už museli Kamarádi odejít a tak jsme zůstali opět sami. Pojedli jsme výborné kuřátko, špízy a jali jsme se vytrávit do boudy. Večer jsme si drnkali na kytary, ale jelikož nás to tentokráté tuze nebavilo. Rozhodli jsme se že vyrazíme do Pekelných dolů na Probouzení netopýrů. Akce to byla zdařilá a tak jsme dorazili v jedenáct večer nazpět plni zážitků. Ráno nás vzbudilo klepání na dveře. Ze spacáků nás vytáhli Tex s Kalkulačkou. popili jsme společně kávu a popovídali si. Kamarádi nám chtěli s něčím pomoci, ale už nebyl materiál a tak se jen povídalo. Po jedenácté nás opustili a my jsme už jen pobalili a poklidili a kolem jedné hodiny jsme vyrazili k Hopityovic rodince domů. Cestou jsme chtěli koupit mléko z mlékomatu, ale kdosi nám ho vykoupil, a tak jsme odjeli s prázdnou. U Hopityho jsme si dali kávu a čaj, popovídali jsme a vydali se na cestu domů. Cestou jsme se zastavili na zmrzku ve Stráži, a pak už rovnou za nosem domů.

Dobrák

 

 

Vandr po kraji Libereckém, aneb jak Brdy nebyly 20. - 22. duben

Nastal kýžený pátek, ale počasí rozhodlo za nás. Né že bychom byly z cukru, ale myslím si, že aby kamarádi něco viděli, tak musí být Brdy co nejhezčí. Slovo dalo slovo a bylo rozhodnuto, jeli jsme na boudu a rozhodli jsme se, že v sobotu navštívíme osadu našich kamarádů, to jest Medvědí camp, a že se koukneme na překrásnou podzemní mlýnskou strouhu, pískovce a pekelné doly. Nastal páteční večer, zatímco v okolí Brdských hvozdů lilo, nás uvítal večer s hvězdami. Udělali jsme si ohýnek a kamarádi Dobrák a Zoubek se chopili nástrojů a hrálo se a zpívalo se. O vtipy a zábavu nebyla nouze. Záměrně jsem jako organizátor nevyhlašoval prohibici, jsme šlušní kamarádi, tak ji nebylo třeba. O půlnoci jsme se odebrali do osadní boudy a jali se spát. I noc byla poměrně klidná, kromě občastného broušení Kuličky a Dobráka. Já tentokrát nebrousil, ale stejně jsem byl nařknut že ano :)

Ráno jsme dali snídani, rozpálili rošt a něco posnídali. Brzy jsme se vypravili na cestu. Vědel jsem, že je to cesta tak o deseti kiláčcích a právem jsem se obával že budu mít jako každý medvěd dost, a také že ano. Naštěstí jsme si cestu výrazně zkrátili a již brzy jsme sestoupili do malebné vesničky plné roubených chalup. Cestou jsme se zastavili u kamenné kaple vytesané do skály a jali se kochat. Cesta krásně ubíhala, kamarádi se bavili, vzpomínali na doby dávné i nedávné, na vandry a ostatní kamarády.

Zanedlouho jsme již stanuli na Medvědím campu. Bylo vidět, že osada odvedla veliký kus práce, krásný a vysmejčený camp, no prostě kam oko dohlédlo, tam radost. Čekal jsem, že se s osadníky potkáme ale nikoliv, bylo tu prázdno. I tak mi v hlavě probíhaly vzpomínky na minulý potlach, bylo zde překrásně. Po krátké přestávce a nahlédnutí do campovky jsme vyrazili na zajímavou podzemní strouhu, dlouhou přes kilometřík. Bylo zajímavé pozorovat stěny, které voda ohladila do hladka, prošli jsme a zanedlouho jsme stanuli u skalního tunelu, ze kterého vytékala řeka. No paráda...nikdy jsem nic takového neviděl. Za tunelem se rozkládal neveliký camp pro skautíky se zajímavým totémem. Všude klid, zurčení řeky, ševelení ptáků a sem tam zavanutí stromu, prostě romantika. Pak už nám nic nebránilo stanout v legendárních Pekelných dolech, kde se na nás usmívalo vychlazené pivko. Doly se totiž občas používají na natáčení, pro toho kdo by nevěděl, tak se zde třeba točila pohádka S čerty nejsou žerty...

Poseděli jsme a pomalu jsme vyrazili zpět, čekal nás krpál a zase hodně kiláčků, ale zvládli jsme to. Dartagnan s Dobrákem si to stříhli oklikou přes Grunov s my ostatní stejnou cestou co předtím. Dorazili jsme celí ufunění, ale štastní, že jsme zase něco viděli. Na boudě už nás čekal kamarád Špík a zanedlouho dorazil i Hopity. Večer se opět vydařil a nastala nenáviděná neděle a s ní loučení. Kamarádi Ahoj!

Této akce se ůspěšně zúčastnili: Dobrák, Hopity, Medvěd, Lenka, Zoubek, Kulička, Dartanan a Špík.

Kamarádi díky, Medvěd

 

 

 

 

 

 

 

Malá osadní brigáčka 23. - 25. březen 

V pátek ráno jsem skoro nemohl nedočkavostí ani dospat. Přes den jsem si připravil vše, o čem jsem si myslel, že budu potřebovat. Tu hromadu věcí jsem hodil do bedny za traktor. Zároveň proběhla i zkouška kanystrů. Hurá kohout fungoval spolehlivě. Byl to dobrý kup. Jeden kanystr putoval též na osadu. Po tom, co jsem dojel pro dcerku do školky, jsem nabral směr chajda. Tam už čekali Tex a Kalkulačka (T.O.Kapradiny). Po pozdravení Ahoj a zalomení palců mi Tex dal věci pro celou osadu. A to hlavní co jsme od něj dostali darem, je nádherná hlava tura domácího. Po chvilce klábosení mi dorazil zbytek rodiny a Tex mi pomohl nasadit další díl eternitu na kadibudku. Kadibudka je tímto celá zastřešená. Pak jsme se vrhli na úklid lesa pod chajdou. Většinu syrových větví jsme dali blíže k chajdě na hromadu. Oni doschnou a bude na zátop. Sušší větve jsme dali na druhou. Našlo se tam i několik bužírek z kabelů. Pak Tex, Kalkulačka a rodina mi dali vale a razili domů. Čekání na údajné dorazivší, jsem si zkrátil hledáním soušek. Blížila se tma a pak se stalo to, co jsem ještě nezažil. Pár minut před setměním spustili opeřenci takový rámus, že jsem si připadal jako ve městě. To trvalo asi patnáct minut a pak…najednou…ticho. Naprosté ticho. Během minuty vše utichlo, jen byl slyšet létající netopýr. Byl jsem ohromen. Nikdo nedorazil, a tak jsem šel spát. Ráno mě opeřenci opět vzbudili, ale řekl jsem si, že si dám ještě chvilku. No chvilka se protáhla o tři hodinky. Po snídani mi padla do ruky pila a sekyra a vyrazil jsem na soušky. Padlo jich několik a pak dorazily opět Tex a Kalkulačka. Prý je vytáhlo sluníčko. Po kafíčku jsme šli porazit ještě pár soušek a pak to začali u chajdy řezat. Něco na metry, něco do kamen. Rodinka mezitím po obědě dorazila a uklidila tlachoviště. Po dořezání a dalším kafíčku jsme s rodinkou a Kalkulačkou šli na obhlídku okolí. Cestou jsme potkali stádo srnek a tři pěkný kůrovcový smrky. Když je nikdo nevezme tak je sejmem. Těšil jsem se opět na večer. Všichni odjeli a já jsem opět propadl tomu kouzelnému rámusu opeřenců. Pak bylo zase ticho…až z něho boleli uši…jen v dáli štěkal pes a mě se začali zavírat očka. Ráno jsem vše zbalil a odjel domů. Byl to povedený, i když osamělý víkend.

Hopity

 

Kristova léta, aneb narozeniny kamaráda Medvěda 27. - 29. leden

Bylo něco kolem čtvrt na šest večer, když mi Špík volal, že už jsou se Zoubkem a Dobrákem v Mostě. Popadla jsem teda věci a vyrazila na parkoviště ke koupališti. Byla zima, ale parkoviště nebylo daleko. Už z dálky jsem viděla Zoubka s Dobrákem jak stepujou vedle auta a o něčem zapáleně diskutujou. Špík po chvilce vykoukl zpoza auta s úsměvem na tváři. První moje otázka mířená k Dobrákovi byla: "Je ti teplo děvče?" Ten blázen byl v tý zimě venku jenom v krátkym tričku. Brrr, až mi z něj naskákala husina. Hodila jsem věci do auta a konečně se s kamarády řádně přivítala, zalomili jsme palce, nasedli do vyhřátýho auta a vyrazili směr Havraň, kde na nás na benzínce čekal zbytek výpravy. Jmenovitě Hopity, Lenochod a Popelka. Se Zoubkem jsme šly koupit na benzínku něco na zub, leč Zoubek musela nejprve navštívit záchod. Uvnitř jsme potkaly Lenochoda, který zrovna platil. Při našem placení dovnitř přišel ještě Hopity. Když pak byli všichni spokojení s nákupem, ještě jsme zhodnotili Hopityho ustřižený ohon a vyjeli vstříc Kozolupy. Cesta probíhala v duchu povídání, zpívání a pojídání všech možnejch dobrot od sýrovejch párků přes sýrový tyčinky až po hospodský brambůrky. Minimálně dvakrát nás po telefonu kontroloval Medvěd, jestli jsme třeba náhodou někde omylem špatně nezahnuli, a za jak dlouho že to dorazíme. Leč si z nás navigátor v GPSce jednou vystřelil a navedl nás tak, že jsme vjeli do nějaké uličky, objeli dům a vyjeli na tom samém místě, do Kozolup jsme dorazili bez úhony mezi sedmou a osmou hodinou večerní. Špík s Hopitym zaparkovali na místním parkovišti a všichni jsme se jali vyndavat svoje věci, kytary a dárky pro oslavence. Bylo toho požehnaně, ale zdárně jsme to pobrali a jako vzorní a spořádaní lidé jsme přešli silnici metr od přechodu =o)). Cesta netrvala ani dvě minuty a došli jsme k bráně jednoho z mnoha rodinných domků, před kterou nás netrpělivě vyhlížel kamarád Medvěd se svým věrným čtyřnohým kamarádem Chlupem. U vchodových dveří do domu nás s úsměvem vítala Lenka. Všichni jsme se nacpali do tepla, kde jsme odložili dárky i bágly. Já byla zaujatá čtyřnohým chlupáčem, a tak jsem se šla ven skamarádit. Méďu vyhodili na mráz kvůli zakrytí hlavního dárku, který byl svými rozměry nepřehlédnutelný, takže jsme s Chlupem na terase nebyli sami. Ač byl Chlup zprvu dost plachý, po chvíli se nechal pohladit, a když pak Méďa zalezl zpátky do domu, dokonce se mi ho podařilo rozdovádět. Čim dál tim vlezlejší zima mě pak ale zahnala taky do tepla. V kuchyni se už vařily čaj a kafe na zahřátí a mezitím nám Méďa udělal exkurzi po domě. Nakonec jsme všichni zakotvili v obýváku. Chvíli jsme si povídali, než se rozhodlo, že se hlavní oslava bude konat už ten den. K mému velikému překvapení Méďa informoval kamarády, že jsem měla taky narozeniny a tak jsem byla obdarována flaškou vína, flaškou višňovýho squashe, velkým gumovým medvědem, čepicí a bundou na vandry. Tímto kamarádům ještě jednou hrozně moc děkuju =o). Nutno podotknout, že Popelka udělala krásnej dort se třema medvědama. Potom na řadu přišel hlavní oslavenec. Nejdřív jsem mu dárek předala já, potom Hopity s Lenochodem, a pak přišel zlatý hřeb večera. Medvědovi se zavázaly oči, nasadila se mu plena pro staré lidi, k boku mu Zoubek uvázala pytlík na moč (naplněný zelenou), do ruky vyfasoval bažanta, na hlavu trnovou korunu (z ostnatého drátu) a byl slavnostně usazen do houpacího křesla. Za hurónského smíchu všech přítomných se Méďa po sundání šály z očí prohlídnul a konstatoval: "Já mam plínu." Chvilku mu trvalo, než objevil i pytlík, ale nakonec ho zdárně našel. Ne dlouho potom dorazil i poslední účastník Prokop. Potom už se jen jedlo, pilo, zpívalo a povídalo. V pokročilých hodinách se společensky unavené osazenstvo začalo pomalu rozpouštět. Poslední držáci šli spát až mezi třetí a čtvrtou hodinou ranní. Špík byl vzhůru mezi prvníma, jelikož jel na návštěvu za příbuzenstvem do Plzně. My ostatní jsme měli na plánu vycházku, a protože Popelky koleno stávkovalo, ona a Prokop vyrazili do Touškova. Špík nakonec dorazil ještě před odchodem, a tak jsme kromě Popelky a Prokopa byli v plnym složení. Naložili jsme Chlupa a vydali se vstříc odpolednímu výletu. Po cestě autem Zoubek poznamenala, že by si dala frťana, načež jí Špík odpověděl: "Šáhni si pod sedadlo." Lenochod byl ale blíž, a tak po chvilce šátrání vytáhl z pod sedačky Becherovku. Když jsme pak vystoupili, většina přítomných kromě Lenky a Špíka, kteří řídili si lokli na zahřátí a mohlo se vyrazit. První zastávkou byla chata sheriffa T.O. Modrá kotva. Pořídili jsme pár fotek a vydali se dál na osadní flek k mlýnu. Řeka byla rozvodněná. Několik zahrad a Indiánská stezka byly pod vodou, takže jsme byli nuceni se vrátit a jít přes Pavoučí hřeben. Na Ascaloně jsme se chvíli kochali pohledem na okolní krajinu a pak pokračovali dál v cestě. Kroky nás zavedly k chatový osadě u dubu. Obrovský starý dub nás všechny zaujal natolik, že jsme se rozhodli zkusit, kolik nás bude potřeba, abysme objali jeho kmen. S menší námahou jsme to já, Medvěd, Zoubek, Hopity a Dobrák zvládli. Na památku jsme se u něj ještě skupinově vyblejskli a pokračovali zase dál. Poslední zastávka na naší procházce byla přehrada Hracholusky. Já, Zoubek a Medvěd jsme do kopce prohnali Chlupa, i když by se dalo polemizovat o tom, kdo koho prohnal, jestli my jeho nebo on nás. Víc zadejchaní jsme byli my =o)). Na pevnině stál na podstavci velký parník a všude kolem bylo ticho jako před bouří. Voda v přehradě byla pokrytá tenkou vrstvou ledu, jehož tloušťku se Hopity se Zoubkem rozhodli prozkoumat zblízka. Zatímco jsme se my ostatní vydali pomalu zpátky, Hopity se dal na průzkum ledové plochy. Po praskajícím zvuku, který se rozlehl po celé přehradě Špík směrem k osadníkům Stone city trefně poznamenal: "Myslim, že asi přijdete o osadníka." Naštěstí led vydržel a Hopity se i se Zoubkem vrátili zpátky na cestu suchý a bez úhony. Když jsme se pak vrátili do Kozolup, všichni jsme značně promrzlí vděčně zalezli do domu. Chvíli na to se vrátili i Popelka s Prokopem. K obědu se podával výborný guláš, po kterym byli všichni do jednoho příjemně unavení. Následoval krátkej odpočinek. Ovšem kytary byly potom zase v pohotovosti. Já, Zoubek, Dobrák a Lenka jsme pak ještě v kuchyni dodělávali jednohubky. K večeru dorazila i Méďova mamka z T.O. OKŽ. Po představení a zalomení palců se už pak jen hrálo a zpívalo. Dokonce Chlup s náma pobyl. Nálada byla veselá a atmosféra parádní. Po odchodu Medvědovo mamky nás Špík opustil jako první, protože coby řidič potřeboval vystřízlivět. Postupně se vytráceli i ostatní, až jsme zůstali jen já, Lenochod a Medvěd. Ač jsme měli v plánu jít taky spát, zapovídali jsme se a najednou bylo půl čtvrtý ráno. Chybička se vloudila =o)). Kolem desátý byl celej barák na nohou. Já se vzbudila díky budíčku v podobě tyrana Médi. O budíček ostatních se postarali Špík a Zoubek s kytarama v ruce. Ač neradi, museli jsme si sbalit svoje věci a připravit se na odjezd. Ještě před tím jsme ale dostali výbornou hovězí polívku. Po překontrolování všech věcí a hromadném rozloučení jsme se nasoukali do aut a rozjeli se domu. Ještě jsme se stavili v místním obchůdku s keramikou a pak se úplně rozloučili s Kozolupy. Oslava byla parádní a já tímto děkuji Méďovi za pozvání a kamarádům: Lence, Dobrákovi, Hopitymu, Zoubkovi, Špíkovi, Lenochodovi, Popelce, Prokopovi a Méďovo mamce za krásnej víkend.

Kulička

© 2011 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webových stránek zdarmaWebnode