2011

Vánočka na osadní boudě:

16. prosince začal sváteční den, i když to tak venku nevypadalo. Někde se chumelilo jako o závod a někde foukal vítr, ale neohrožený Šerif Dobrák, Špík, Zoubek a Kulička nasedli do plechového oře a jeli směrem na Sever, na boudu. Jeli jako předvoj, aby boudu vytopili a připravili na sváteční sobotu. Mě se jako vždy zadařilo, takže jsem za kamarády vyrážel v sobotu ráno a mohu říci že vlaky opět nezklamaly, protože nabraly zpoždění kde se dalo. Do Prahy jsem dorazil o mnoho později než byl plán, tak jsem využil služeb Lenochoda a po dalších útrpných hodinách strávených v narvaném vlaku jsem stanul v Ůstí. Vyrazili jsme směrem Děčín, abychom nabrali Hadžiho s Rarachem a byli konečně kompletní. Cesta probíhala super a za neustálého povídání všemožných historek. Za pár hodin jsme stanuli před boudou. Ze vnitř se ozýval veselý jekot, takže sem správně předpokládal, že panuje rozverná nálada. Podali jsme si zalomené palce a já věděl, že jsem mezi svými. Bouda byla krásně ozdobena i stromek byl a na stole trůnil obrovský hrnec. V něm specialita šerifa, bramborový salát. Zoubek obalovala řízky a já se mylně domníval, že se bude konečně hodovat, ale to bylo až za delší čas. Příjemnou atmosféru vyráběli Špík, Dobrák, Zoubek, Hadži a Lenochod, protože hráli a zpívali co to dalo. Bylo prostě krásně. Panovala dobrá nálada prošpikovaná hlody jednotlivých ůčastníků a bylo fajn. Přiblížil se večer a my s kamarády zasedli ke sváteční tabuli. Podával se salátek, masíčko a klobásky. To bylo něco. Naprásknul jsem se jako popelnice a proložil jsem to svařáčkem. Dobrák se ujal role rozdávače dárků. Začala nadílka, kde převažovaly rukodělné dárky vyrobené kamarády. Celý večer jsme všichni nadšeně popíjeli, zpívali a hráli na kytary, no prostě paráda. Byl to jeden opravdu nejvydařenější víkend s kamarády. Děkuji kamarádům z osad T.O.Silverádo, Malá Země a Zoubkovi za to že přijeli a vytovřili tento nádherný víkend. Ahoj příští rok.

MEDVĚD

Dobrákův statistický dovětek :-) Na akci bylo celkem 12 účastníků jmenovitě: Špík, Rarach, Zoubek, Kulička, Lenochod, Hadži, Kačka, Majda, Hopity s chotí Reginou, Medvěd a moje maličkost

Snědlo se: 15 kg salátu, blíže nespecifikované větší, než malé množství řízků a klobás. O cukroví a dalších pochutinách ani nemluvě.

Vypilo se: To co se doneslo. To co se nevypilo mám doma :-)

Dobrák

 

 

Pekelnění

V sobotu, na víkend až nelidsky ráno, vyrážím na akci, pro mne už loni úspěšně absolvovanou, s názvem Pekelnění. Po ranním zaspání se dostávám na nádro a usedám na rychlík jedoucí z Chomutova do Ústí. Ve vlaku jsem měl potkat Kuličku, ale stává se tak až v Ústí, kde přestupujeme na další rychlík směrem na Liberec. Vlak je pěkně nacpaný a tak doufáme, že se do Děčína-východu trochu vyprázdní. To totiž mají přistupovat další kamarádi. V Děčíne se lidi vyhrnuli ven a zase nahrnuli noví, ale u nás ve vagóně nedošlo prakticky k žádné změně. Na východě přistupuje Hadži, Rarach, Páťa a Sirka. Musím poděkovat jednomu cestujícímu že si přesedl, abychom mohli sedět pohromadě. Chvilku duní pražce a je tu zastávka Benešov nad ploučnicí, kde přisedá do vlaku Poník s psicí Nastěnkou. V České Lípě opět přesedáme, nejdříve se ale rozdělujeme na dvě bandy. Jedna jede vozem a má za úkol dopravit těžký proviant na místo určení a druhá jede vláčkem. Přesedá se už naštěstí naposledy a po pár minutách přijíždíme do konečné naší cesty, a to do Zahrádek. Odtud musíme pěšky. Cestou se ještě zastavujeme na Mnichovi, pro z minula opomenutou pilu. Dále míříme lesní asfaltkou do vesnice Kvítkov, přelézáme kopec a jsme na místě. Vítá nás pěkné údolí, v němž meandruje potok a ve svahu pod skalou ční osadní sroubek T.O. Malá Země - Hřebík. První skupina už je na místě, a tak se tedy ještě vítáme s řidičem a sheriffem T.O. Půlměsíc, Kuchyňkou. Po uvítání nás vede Kulička prohlédnout si okolí. Po obhlídce už na nás čekalo papání (výtečnej buřtguláš) a první soutěž. Ještě před soutěží nás na chvíli navštívil kamarád Háďa. Úkolem první soutěže bylo vyrobit pochodeň, která bude hezky vypadat a bude dlouho hořet. Porota ve složení: Kuchyňka, Hadži a Kulička vyhodnotila krásu pochodní a po opětovném nášupu guláše se louče zapálili. Nejdéle hořela Hopitymu, za ním skončila Poník a pak až další. V následující soutěži se využil náš domácí úkol, předčítaly se totiž strašidelné příběhy, které každý z nás napsal. Porota opět hodnotila přednes a příběh jako takový. K večeři jsme od poroty dostali výtečné fazole, aby v noci bylo ve spacáku teplo. :-) Po jídle jsme byli rozděleni do 4 skupin, z nichž každá měla za úkol vyřešit hádanku a s lucerničkou dojít na místo, kde byl schován předmět skrytý ve slovní hříčce. To se všem povedlo, a tak zbývalo už jen jedinné, vyluštit zprávu napsanou zrcadlově v runách a to bez chyb. Na konci večera se vše podtrhlo sečetlo a vyšlo konečné pořadí: 6. místo Rarach, 5. místo Páťa, 4. místo Sirka, 3. místo Dobrák, 2. místo Poník a 1. místo Hopity.

Po vyhlášení jsme dostali krásné placky a camrátka, a než jsme se uložili ke spánku, pěkně jsme si popovídali a popili čaj se zesilovačem. Chtěl bych poděkovat porotě za skvěle připravenou soutěž a výtečné jídlo a Hopitymu za skvělou reprezentaci naší osady.

Dobrák

 

 

Dřeviáda u Rosničky na staré řece:

V pátek se vydávám jako skoro každy den do velkoměsta pražského dělat něco pro naší společnost. Tentokráte vyrážím poněkud obtěžkán, jelikož hned z rachoty valim vlakem na Dobřichovice. Tam se nachází sídlo kamarádky Rosničky. V práci jsme končili brzo, kolega mne dovezl na nádraží do Radotína a tak jedu vlakem cca 15 minut a jsem na místě. Od nádraží je to kousíček podél kolejí, za kterými teče řeka a pak už jen 80 metrů do kopce a jsem na místě. Po uvítání s Rosničkou, Lišákem a Žabkou se pouštíme do práce. Řežeme dříví na cirguli, taky je potřeba rozbít starý skříně a dvířka z prkýnek(což mne baví :-) ). Doráží Myška a tak jde vše rychleji. No a jak se říká: po práci užij si legraci, tak se večer věnujeme sledkému nápoji na 3 písmena popíjení pivečka, čajíčků a vyprávění. Také se pokoušíme sehnat motorovku, aby se druhý den udělalo více práce. Po telefonátu se nám povedlo pilku sehnat a ráno pro ni Rosnička se Žabkou mají vyrazit. Druhý den se vydávají kamarádky pro pilku. Myška běží na nádraží pro kamaráda Srnce, který má dorazit. Já s Lišákem pokračujeme v řezání na cirkuli. Po chvilce doráží Myška i se Srncem. Bereme jednu pilu a sekyru a mezitím než dorazí holky s motorovkou, jdeme sfláknout na zem tři vyhlédnuté břízy. Hurá je tu motorovka! Navíc doráží i další brigádníci Čert s Broskvičkou a Olda. Nakonec je nás tu opravdu dost a práce sviští jako po másle. Dřevo, které jsme porazili ručně je rychle rozřezáno motorovkou. Potom se pouštíme do doubku u cesty. Ten je potřeba stáhnout a po kusech našpalkovat a odnést do kopce k Žabí boudě. Je to sice dřína, ale bude teplo. Potom nás Lišák přivádí ještě k jedné bříze. Po jejím poražení a odnesení k boudě ji rozšpalkujeme a naštípeme. Potom se dělíme na dvě skupiny jedna ruší dřevo složené u Žabí boudy Myška, Srnec a já se vydáváme k Myší budce nařezat a naštípat dřevo, které je tu složené pod plachtou.Bohužel na druhém špalku se nám povedlo chytit nějaký železo a je po řezání. Pilník nemáme a s takhle tupou pilou se dělat nedá. Jelikož je skoro tma tak si už dáváme pokoj a k véče si dáváme skvělé utopence, pivečko a potom se zase bavíme až do pozdních nočních hodin. Pilka se v noci odmítla sama nabrousit a tak to dřevo co zbylo dojedeme to ručními pilami. Problém je však v tom, že pily nemají takřka žádný šrank(rozchod zubů) a tak se s nimi moc také řezat nedá, naštěstí se nám ve dřevníku podaří nalézt nové plátky.I ty však moc neřežou, ale to řeší kamarád Čert , který listy pily upravuje kleštěmi. Potom už je vše v pořádku a tak je vše rozřezáno.Navečer všichni odjíždějí a tak na místě zůstáváme jen ve třech. Srnec odjíždí až v deset a já jedu ráno rovnou do práce.

Dobrák

 

 

10 let T. O. Stone City:

Na osadu vyrážím už ve středu. Beru to přez Chlumec a Ústí kde dokupuji proviant a tak na flek dorážím až cca v deset večer. Jdu rovnou spát. Ráno se mi nechce ze spacáku, protože je v chajdě stále tma (v noci jsem neotevíral okenice), nakonec jsem se kolem devátý hodiny donutil konečně vstát. Pojedl jsem pár kousků chleba a nudle a vydal jsem se tvořit lavičky. Když už mne nebavilo dělat lavičky, vystřihl jsem ze soušky docela pěkný stožár a také jsem vyčistil sklípek na chlazený propijant :-) , nakonec jsem ještě udělal hrazdu na osadní vlajky kamarádů, ale to už jsem zdálky slyšel klapot traktoru. Blížil se Hopity. Po jeho příjezdu jsme dali kafčo a pustili jsme se opět do práce. Hopity dovezl spoustu polotovarů na další lavičky a tak jsme tvořili opět lavičky. Po lavičkách přišlo na řadu dřevo na oheň a likvidace starých železných lavic. Večer, skoro po tmě Hopity odváží traktor. Ráno jsem vstal brzy naložil železo a vydal jsem se pro rošt do sběrny ve Stráži pod Ralskem. Ve sběrně jsem vyměnil železo za kus velmi husté karisítě a vydal jsem se dál do města. Zde jsem dokoupil limonády a kalafunu, potřebnou na tvorbu fagulí. Blíží se dvanáctá a tak ještě rychle dodělávám samoobslužnou nápojku a připravuji rošt, potom dávám dohromady alespoň hrubé torzo ohně. Přichází Medvěd s Lenkou a pouštějí se také do práce. Lenka mi podává dřevo, které rozřezávám na špalky a Medvěd mezitím obíjí boudu prkýnky. Dřevo skládáme k ohni (slavnostnímu i proviantnímu) a přenášíme oheň, který je potom vycpán čáprčím a konečně připraven na zapálení. Nakonec tvoříme v rozdělané části posezení a v staré části ležení. Kolem druhé doráží Špík s Vendy a ratolestmi. Chvilku po nich mne shání na telefonu Rosnička, která hledá cestu. Jdu jim naproti. Pochvíli je nás na osadě zase o něco víc. Rosnička dorazila i s Lišákem a kamarádem Gulášem. Přijíždí Hopity s rodinou a traktorem plným pitné vody, ozývá se kamarád Dartagnan, že je v Mimoni a že mu ujel vlak. Vyrážím proto pro něj. Hopity odváží traktor a pomáhá mi navést auto do Mimoně k nádraží. Cestou potkáváme Popelku s Prokopem. V Mimoni vyzvedáváme Dartagnana a jedeme zpět na osadu. Celý večer potom probíhá v poklidné atmosféře povídáme u ohně a těšíme se na zítra, na soutěže a slavnostní oheň. Ráno doráží kamarádi Hadži, Sirka, Kulička, Rarach a Žabka, před soutěžemi i kamarádi Tex a Kalkulačka. Po chvilce vítání pojídání snídaní a stavbě přístřechů jsou ohlášeny první soutěže a těmi jsou hod bolasem a lyžování. Jsou to soutěže na první pohled jednoduché, ale zdání klame. Trefit se bolem je pro některé obtížný úkol a i lyžování nejde ve vysoké trávě tak lehce. Po těchto dvou soutěžích si dáváme zase chvilku pauzu. Přijíždí kamarád Baron se synem, vykládají věci a odvážíme auto k Hopitymu domu. Po našem příchodu vypuká třetí soutěž a tou je Rytířský turnaj. Úkolem je za jízdy na kolečku navléknout na kopí kroužek umotaný ze smrkové větvičky. Počítal se čas i počet navléknutých kroužků. V průběhu této hry přijíždí Lenochod se Salome a tak jsou hned zapojeni. Jako poslední je soutěž s názvem: Po stopách Rychlých šípů. Jde o běhací soutěž s otázkami a je vytyčena v okolním terénu. Někteří kamarádi tuto soutěž pro obtížnost terénu nedokončili, patří jim však velký obdiv i za účast. Po soutěžích se zase povídalo a čekalo na slavnostní zapálení. Oheň byl zapálen kolem sedmé hodiny a byli jsme rádi že nám oheň přátelství a kamarádství zapálili kamarádi Dartagnan a Rosnička. Po zapálení se zahrála Vlajka a držela minuta ticha ku vzpomínce na kamarády kteří jsou na posledním Velkém Vandru. Palivcem byl kamarád Rarach , který od nás dostává velkou pochvalu za to, že se o nás velmi dobře staral. Potom jsem poprosil kamarády Hadžiho a Popelku, aby nám něco zahráli. Po pár písničkách se rozdávaly vlaječky zástupcům trempských osad (T.O. Kapradiny, T.O. Malá Země, T.O. Black Hills, T.O. Silverádo, T.O. Free North, Mufloní camp a Rosnička s Čtyřlístkem) a placky výhercům soutěží. A jak to tedy dopadlo?

Hod Bolasem:

1. místo: Prokop

2. místo: Hadži

3. místo : Rarach

Superobří slalom:

1. místo Špík

2. místo Dartagnan

3. místo Prokop

Rytířská:

1. místo Prokop a Dartagnan

2. místo Lenochod a Salome

3. místo Špík a Vendy

Po stopách Rychlých šípů:

1. místo Žabka

2. místo Prokop

3. místo Lišák

speciální placka za udatnost a výdrž kamarád Tex

Po předání placek dobrák vybral 4 dobrovolníky, kteří skončili bez placek a připravil jim vypečenou soutěž s názvem Výkrm prasátek. Tato soutěž spočívala v pojídání dobrůtek smíchaných ve šlichtu a šlo o tyto pochutiny: bílý jogurt, párek , česnekové brambůrky, piškoty, marmeláda, cibule a dorobky ze sušenek. Porota hodnotila umělecký dojem spasení těchto dobrůtek a dopadlo to takto.

Výkrm Prasátek:

1. místo Frenkie

2. místo Sirka

3. místo Kulička

Po odehrání poslední soutěže se hrálo a zpívalo a povídalo do pozdních nočních hodin. Velikou radost nám udělal i kamarád Guláš, který ač velmi dlouho nehrál pujčil si kytaru a zahrál nám pár opravdu velmi starých trampských písní. Kolem desáté hodiny byl otevřen kruh a byla vyhlášena volná zábava.

Bilancování: Ohně se zůčastnilo 30 Kamarádů včetně 6ti osadníků a čtyři psi. Bylo rozdáno 23 placek a 10 vlaječek. Děkuji Všem za účast a doufám že si to pořádně užili.

Dobrák

 

 

19.oheň T.O.S. WHITE STAR:

Včera jsem se po poledním zápase v hokejbalu vydal na osadu Kamarádů z White Staru kde se konal již 19tý výroční oheň. Přišel jsem tam ve tři hodiny, kdy už byly v pném proudu soutěže. Soutěžilo se v těchto disciplínách: hmat, střelba, foukání sirek na cíl, foukaná(přefouknout kuličku k soupeřovu konci stolu), věšení hřebíků na provázek, kroužky a hod koulí. Zůčastnil jsem se tří soutěží a hod koulí mi náramně vyšel, vyhrál jsem totiž první místo. Na osadě bylo přítomno odhadem 150 kamarádů a kamarádek z třiceti osad a jiných trempských seskupení. Po soutěžích byl čas na odpočinek a potom vypuklo pravé a nefalšované divadlo v podání osadníků T.O.S. WHITE STAR. Hrála se hra Polámal se mraveneček a dlouho jsem se tolik nenasmál. Po divadle byl zase chvilku čas a potom se už nenávratné blížilo zapálení ohně. Všichni jsme se přemístili k slavnostnímu ohništi a zapálil se oheň a zazpívala vlajka. Potom sherriff pronesl úvodní řeč, zahrála kapela Tři v jednom + kamarádi co se přidali. Po hraní Kořen vyzval zástupce osad a dal jim vlaječky a po dalším hraní se rozdávaly placky za soutěže. Potom se zase hrálo, ale to jsem už pomalu odházel domů.

Takže AHOJ příští rok na dvacítce!

Dobrák

 

 

Malej kuk na Československej

Navečer jsme s Lenochodem vyrazili na kukačku do obce Růžová na Děčínsku, kde se konal 18. československý potlach. Cesta nám trvala cca hodinku, zaparkovat vozejk v blízkosti akce nebyl problém a tak jsme se mohli rychle vrhnout do víru dění. Proběhli jsme celý areál a byli jsme mile překvapení jak vše probíhá. Oheň už plál a na podiu se akorát končilo s děkováním a začínalo se hrát. Stánek s pivem (svijany a rohozec) byl umístěn dál od místa dění a tak nikdo přiopilý akci viditelně nenarušoval. Potkali jsme Rosničku a Lišáka, potom kamarády z T.O. Čtyrlístek a Žányho z Černý sovy. S některými jsme stihli i popovídat. Nakonec jsem vše ještě jednou oběhl a zlehka nafotil a potom jsme se přes stánek s přívěsky vydali domu.

Dobrák

 

 

Hopityovic soukromá brigáda na osadním tlachovišti

Ahoj kamarádi.

Ráno jsem jel obhlídnout pole a co jsem si vzpomněl ze života co jsem makal v místním JZD, že jsem kdysi vysypat fůru šutrů do lesíka. Byla tam. Po obědě a lehkém odpočinku jsme vyrazili se ženou a Majdou na ocelovém oři pro drahocený náklad. Nakládání probíhalo v poklidu i když bylo narušeno armádou žabek (asi 10). Byl jsem mile překvapen. Po naložení kamenů jsme Majdu vyložili doma a pokračovali ve dvou na osadu. Tam jsme vytvořili tlachoviště a vysypali jsme ho bílým pískem. Tedy měl by být bílý a doufám že ho deštík vypere.
S pozdravem Ahoj Hopity.

 

 

Potlach na T.O. Black Hills

Potom, co jsme s bráchou Lenochodem ideálně dobarvovali dřeváky (a že se povedly), jsme nasedli do jeho vozu a vydali jsme se na Black Hills. Cestou jsme sice málem urvali olejovou vanu (lesní cesty, jsou prostě lesní cesty), ale dorazili jsme živí a zdraví. Řekli jsme zvučné AHOJ! všem přítomným kamarádům, pomohli jsme s tím, co bylo potřeba. A mezitím se pomalu, ale jistě, směrem vzhůru k osadnímu fleku drali další kamarádi.
Po Lenochodově odjezdu jsme se dál bavili ak večeru jsme se přesunuli na hřiště, kde probíhaly večerní hry, jako například kdo dřív vypije kelímek s vodou brčkem". Soutěžili děti i dospělí, jen dospělí měli ztíženou verzi, kdy ke kelímku šly "na trakař", pak udělali stojku a museli co nejrychleji vypít obsah kelímku. Po soutěžích, kterých bylo dosytosti, jsme se poskládali kolem ohně tamtéž, vytáhly se hudební nástroje a hrálo se a zpívalo no, do rána bílého ne, ale dlouho do noci určitě. Tamtéž jsme si s kamarádkou Myškou a jejím věrným psím kamarádem Tarzanem ustlali, hezky vedle ohně, takže jsme ráno obě připomínaly popelky. Mezitím, co se kolem nás odklízely lavičky, aby se uvolnilo hřiště a mohly začít hry, jsme posnídaly, zabalily a pomalu se přesunuly ke srubu.
Kolem desáté jsme se všichni shromáždili u srubu, zahrál se Lístek a my jsme se přesunuli na druhý břeh potoka, abysme pozdravili kamarády, kteří už jsou na tom nebeském vandru. Potom začaly hry. Všichni jsme se vyškrábali na kopec, kde byla vyhlášena 1. hra. Každý si našel strom, na ten se zavěsil a čekal, co bude dál. Milí osadníci udávali, kterými končetinami se máme pouštět. Tuto hru vyhrála Martina Koťátková, která předvedla, že lze stát na jedné větvi jednou nohou a držet se hlavou zaháklou o jinou větev. Pak se na stejnou hru vrhly i děti, které však držely jak přikované, takže po chvíli osadníci vyhlásili za vítěze z dětských řad všechny.
Po této hře jsme se přesunuli k 2. stanovišti, tedy ke druhé hře. Zde na nás čekalo gumové lino, položené do kopce. Neboť by to samozřejmě bylo příliš jednoduché, lino bylo řádně polito vodou a bahnem, aby to řádně klouzalo. A pak se začalo soutěžit. Snad každý, kdo se zúčastnil, se při této hře řádně zamazal bahnem. Ale to horší mělo teprve přijít. Ti, kterým se to povedlo ve slušném čase, totiž postoupili do finále. A ve finále se na ono lino vylil několik dní starý, takže řádně voňavý, olej od kuřat. Tím pádem to klouzalo jetě lépe. Ale přesto se to některým povedlo.
Další hrou byl tzv. suchý rytíř. Nešťastník, který se přihlásil, byl pomocí šátku dočasně připraven o zrak. Poté byl postaven na špalek, do ruky dostal klacek a jeho úkolem bylo vyprázdnit tašku s vodou. Ku pomoci nevidícím rytířům bylo jimi zvolené páže, které vykřikovalo kdy a kam bodat.
Nechyběla vyznačená trasa s otázkami, balónková válka, hry v týmech (holomajzna, miniaturní banbinton, scénka, dostihy - nejmladší člen týmu se vyšplhal na záda jednoho z členů, který lezl po čtyřech a museli v co nejkratším čase urazit vyznačenou trasu).
Ačkoli skoro celé odpoledne pršelo, všichni si důkladně užili hry a ti co odjeli přišli o spoustu zábavy. Večer byl slavnostně zapálen oheň, byli přijati dva noví členové osady, tedy Kyselina a Flegmi, sehrály se scénky, vyprávěly se veselé historky, vyhlašovali se vítězové a plackožrouti, hrálo se zpívalo, celý večer byl prostě fajn. Nemluvě o tom, že chvíli po slavnostním zapálení ohně přestalo pršet a tak se díky krásně sálajícímu ohni v zásadě povedlo usušit svršky. S brášky Dobrákem a Lenochodem a kamarádem Kabátem a jeho přítelkyní jsme odcházeli již v sobotu pozdě v noci, neboť se Lenochodovi povedlo zapadnout a museli jsme ho vytáhnout. I tak byl celý víkend velice vydařený a já se již velice těším na další víkend strávený s kamarády.
Vykřikuji AHOJ a zalamuji palec,
Popelka

 

 

Třetí osadní brigáda

Na osadě propukla další osadní brigáda. Účastnili se jí Kamarádky Lenka, Pavlína a její maminka a Kamarádi Frankie, Hopity, Medvěd a Dobrák. Cílem brigády bylo postavit hajzlík, obít část boudy prkny a připravit tlachoviště na oheň.

Pátek: Vyrážím v půl sedmé z domova a jedu ještě k Tabascovi pro věci a potom už rovnou na boudu. Cesta, kterou jezdím obvykle, je v rekonstrukci a tak musím volit jinou. Mám štěstí čtyřikráté stojím na šraňkách a nechávám projíždět ten samej vlak a tak konečně v devět dorážím na místo.Tam na mne už čeká Hopity, který doma nechal klíče a tak sedí nehnutě v traktoru. Procházím kolem něj a BAF!!! Pěkně jsem se lekl. Večer už akorát vyndáme věci, zatopíme v kamnech, pokecáme a jdeme spát. Ráno vstáváme brzy a pouštíme se do práce. Stavíme hajzlík, díra na potravní ostatky je už odminula vykopaná(díky Salome, Hopitymu a Dobrákovi za brigádu). Sedátko a schůdek je ze zbytků latí ze střechy, takže by měl lecos vydržet. Během stavby dochází i Medvěd se ženou a návštěvou. Dorazily se podívat dvě kamarádky- Pavlína s mamkou. Chvilinku popovídáme a potom se pustíme všichni do práce. Dobrák s Hopitym se vracejí k hajzlíku, Medvěd s Lenkou se pouštějí do obíjení stěn boudy a Pavlína s mamkou se pouštějí do úpravy terénu u budoucího tlachoviště. Po hodince práce si dáváme pauzu na jídlo. Holky dovezly výbornej koláč a tak ho zapíjíme kávou. Po sváče holky vyrážeji ještě za dalšíma kamarádama. My pokračujeme po dvojicích v předešlých činnostech. Po chvilce doráží kamarád Frankie, povídáme si a potom se opět pouštíme do práce.V průběhu stavby wc se vypařuju a jdu vařit zelňačku. Meďa s Lenkou se připojují k Hopitymu a Frankiemu. Podává se oběd, dá se to jíst, ale mohlo by to bejt lepší. No a po obědě zase do práce. Dolaďujem hajzlík a pouštíme opětovně do kopání terénu. Hajzlík je prakticky hotov akorát ještě chybí pobít lepenkou strana na kterou dopadají odpadní tekutiny (abychom neměli mokrý kalhoty).Naštěstí na wc ještě nikdo nebyl a tak se do milého hajzlíku soukám a lepeňákama přibíjim kus lepenky. Teď už chybí jen střecha. Tu však na místě nemáme a tak se pouštíme do úprav terénu všichni. Kolem třetí hodiny Hopity vyráží pro ženu a dceru. Za chvilku máme vše dodělané a teď se pouštíme do práce na lavičkách. Bereme ztečí soušky, které objevil Hopity a děláme z nich kůly 2,30 dlouhý. Nakládáme i špičky a větve, protože je to velmi luxusní palivo a v lese nechceme nechávat bordel. Už je skoro večer a tak si povídáme a práci už necháváme na neděli.Frankie odchází až za tmy, Kamarádky se vraceji o něco později. Už krásně plane oheň a tak si opejkáme buřty povídáme, něco jsem i zahrál a pozdě v noci jdeme spát. Ráno posnídáme opět velmi luxusní koláč a kafíčko. Potom rozřezávám motorovkou klády na půlkuláče na lavičky a připravujeme okna na boudě. To vše se vyřeže a potom už jen zabalit a připravit dřevo na příště. Odcházíme víkend je za námi a že bude tolik práce hotovo jsem nečekal. VEKLÉ PODĚKOVÁNÍ VŠEM KAMARÁDUM CO PŘILOŽILI RUKU K DÍLU.

Dobrák

 

 

Kameni na vodě, aneb Velkej Vandr, tentokrát na vodě: 

Ještě před vyplutím se scházíme v neděli večer u Hopityho, debatujeme o výročáku a boudě. V pondělí to vypuká! Rychlé dobalení věcí, telefonát do půjčovny a cesta do Stráže pod Ralskem odkud vyplouváme. Počasí je, nedá se říct totiž nic jiného, protože déšť není zrovna to co jsme si představovali. Čekáme na příjezd vozidla s loděmi a ve chvíli kdy se objevuje, stává se, jako naschvál, z deště docela slušnej ceďák. Skládáme lodě z vozíku. Do barelů přeskupujeme věci. Jídlo, barely a kabelky(kýble od barvy) vkládáme do kocábek a potom se jdeme ještě na chvilku schovat před deštěm.Tvoříme posádky Hopity - Kačka, Dobrák - Popelka. Jdu obhlídnout řeku. Místo nástupu je pod lávkou, je tam písek a mělko. Půjde to hezky. Hned kousek je první viadukt a za nim se to pěkně mele :-) Na rozsezení v lodi máme cca 30 vteřin a tak je první rychlejší esíčko docela dobrodružný. Odrážíme se v něm od břehu a Hopity s Kačkou si ho dávaji, částečně, MAZÁCKY pozadu. Potom se řeka zklidňuje a teče regulovaným korytem. Na vodočtu se dočítáme že výška hladiny je 50 centimetrů což je moc pěkné číslo, protože nebudeme muset přenášet nikde přez šutry. Po cca. čtyřech kilometrech plavby připlouváme k Průrvě Ploučnice. Projíždíme sto metrů dlouhou chodbou vytesanou ve skále. Konec plavby v tunelu je vylepšen sjetím stupínku a kioskem, který je hned za Průrvou. Přistáváme, jsme mokrý od deště a tak jdeme na grog, langoš, pivo... Po cca. hodince opět usedáme do lodí a vyrážíme dál po proudu. Našim dalším cílem je Mimoň, tam dokoupíme potravu. Říčka teče velmi pěkně, do Mimoně je to sešup a tak cesta rychle ubíhá. Ještě před Mimoní máme první CVAK. V korytě řeky je padlej strom a Kačka s Hopitym nestíhají přirazit ke břehu a přenést a tak se jim přez límec lodi valí voda dovnitř a odplouvá jim bagáž. Tu naštěstí chytají vodáci, kteří se zde také kouplali a tak jsme krom jedné petky s vodou kompletní. Po vylití lodi a opětovném naložení věcí plujeme dál. Před Mimoní doháníme i onu poslední ztracenou láhev s vodou. Ve městě dokupujeme jídlo a opět se vydáváme na cestu. Za Mimoní říčka začíná meandrovat a tak mi začínáme zatáčkovat, až ke slepému rameni, kde se za zbytkem ostnatého drátu bývalého vojenského prostoru, upichujeme k prvnímu noclehu. První noc jdeme spát brzy, ještě za světla, kolem sedmé hodiny. Ráno balíme bagáž, stan, dohašujeme snídaňovej čmouďák a vyrážíme. Druhý den se v korytě říčky objevují vrbičky a tak si připadáme tak trošku jako křováci. Opět zatáčkujeme, až k rozdvojení říčky a tady se vydáváme špatným směrem. Vybíráme si levou stranu, což se nám vymstí v podobě přenášení cca 300 metrů. Je zde totiž napadáno tolik stromů, že dávat loď na vodu abychom upluli 15 metrů a potom zase tahali loď ven, na to nemáme náturu. Po přenesení plujeme cca 300 metrů a pro velký úspěch neseme opět i když už jen asi 20 metrů. Hurá! Říčka se zase spojila a tak vrbičkujeme a meandrujeme až na tábořiště zvané Boreček. Je tu kiosek v něm Staropramen za pětadvacet vočí a příjemní lidé, se kterými se dáme do řeči. Po nějaké době opět usedáme do lodí a vyplouváme směrem k nejkrásnějšímu úseku meandrů. Vjíždíme na luka, kolem nich jsou bory a smrčiny a uprostřed se kroutí řeka. Kolem jsou kempíky, kde se dá spát nadivoko a dětské tábory a v nich tee-pee. Zhruba dvacet až třicet minut před předpokládanym místem druhého noclehu se začíná opět plnit koryto vrbičkami a tak křováčíme až k Brennskému mlýnu, kde vykládáme věci a stavíme bivak. U mlýna je pěknej jízek a holky do něj nechtěly jet a tak si ho sjíždíme s Hopitym bez bagáže. Popelka s Kačkou zase odpadávají ještě za světla do stanu a tak si jdeme sednout k ohýnku, u kterého doslova hučí čtyřy páry dam plujících Ploučnici pod duhovou vlajkou. Kecáme popíjíme pivečko a po půlnoci jdeme spát pod širák. Jsou nádherně vidět hvězdy a mléčná dráha, padla rosa a tak máme pěkně zvlhlý spacáky. Ráno balíme a po snídani vyrážíme opět meandrovat až do Žízníkova. Cesta je zatáčkovitá a vrbičky ubívají, což je fajn. V Žízníkově většina lidí končí, ale my zde dáváme pivo, nanuka, klobásu a jedeme dál, až pod Českou Lípu. Za Žízníkovem už řeka nemeandruje tolik a tak je zde místo i pro nějaké ty jízky a stupínky. Před Lípou je jich hned několik za sebou za nimi padlý strom a potom už vjíždíme přímo do města. Ve městě se stává z řeky pěknej olej, to se mění příjezdem pod most, kde se řeka v korytě pomocí stupínků zrychluje a blíží se k pěknému jezu na konci Lípy. Za ním už se zase zpomaluje a táhne se krajinou jako šnek. Za Českou lípou hledáme flek na spaní a nacházíme ho na pravém břehu cca. 100 metrů před vesničkou Stružnice. Po ubytování a jídle si jdou všichni lehnout, jelikož den byl opět náročnej. Ráno nás čeká obávanej Stružnickej jez. Jez sám o sobě není tak náročnej, ale pod ním jsou pěkný peřejky, kde se nejedna loď cvakla. Před jezem vylézám na břeh a obhlížím místo. Zdravím se s vodáky co právě vylovili lodě a suší mokré věci. Po prohlídce řeky navádíme s Popelkou loď na Jez a potom do peřejí. S trochou štěstí proplouváme bez cvaku, i když jsme měli dvakrát namále. Štěstí naopak opustilo Hopityho a Kačkou a tak se podruhé na řece nedobrovolně koupou. Přirážím naší loď ke břehu a chytám v řece věci, ty potom házím na břeh. Povedlo se mi chytit i loď a tak jí držim než příjde mokrý Hopity a společně ji vyléváme. Potom koukáme na ztráty. Chybí pláštěnky a jedno pádlo, které Kačka pustila, když se nedobrovolně máchala v řece. Vyrážíme jej hledat, ale marně a tak plavbu dokončuje Hopityho loď pouze s jedním pádlem. Pomalu se blížíme ke konci plavby proplouváme Jezví a potom nás už vítá Horní Police-Žandov, kde naše plavba končí. Odevzdáváme Lodě a míříme zpět do Velkého Grunova, kde nám pokračuje dovolená. 

Dobrák

 

 

Splouvání řeky Bíliny 18-19.6.2011 

Voda je sice plánovaná na sobotu a neděli, ale nedočkavci si dávají sraz v Kladrubech už v pátek. Vysedáváme u Špíka v altánu, popíjíme pivečko a povídáme si. Když už není v altánu dost místa, nastává přesun do Kladrubské restaurace. Bereme s sebou kytary a v putice srážíme stoly. Vesnické osazenstvo má radost, že se tu taky něco děje a tak tu sedíme, vrchní točí jedno za druhym a v ranních hodinách se odebíráme zpět ke Špíkovi, uložit svá zmožená tělíčka. V sobotu nastává den D, tedy den V (voda), nebo den B (běla), jak by se dalo taky říct. Každopádně se dělíme na dvě skupiny, jednu velikou a jednu jednočlennou. Veliká skupina odváží věci na půl cesty do Lbína a malá čili já, jsem odvezen do Duchcova, kde mám cca za dvě hodiny nakládat lodě. V Duchcově jem si prolezl město, které je mi neznámým a u vietnamského prodavače ochutnal gyros, jak on řikal i s pálivym, což jsem potom několikrát na wc poznal. Nakonec jsem si vyhlídl pěknou zídku s výhledem na rybník Barboru a kochal jsem se maloměstským životem. Druhá skupina mezitím razila ze Lbína vláčkem do velkoměsta a startu naší cesty, Biliny. Před jedenáctou hodinou mi zvoní telefon, jseš na špatnym místě, říká mi Špík, načež mě navádí na správné místo a tak se zrychlenou chůzí přesouvám o pár ulic dál. Na místě už čeká starší chlapík a hned se pouštíme do nakládání lodí. Po naložení frčíme do Biliny na Kyselku, kde máme sraz s druhou skupinou. Tady po chvilce dohadování s placenim dáváme lodě na velmi pomalu tekoucí říčku prorostlou vodní trávou a vyplouváme. Cesta se první dva kilometry dá nazvat olejem, je zde jen jeden stupínek a o proti loňsku méně vody a více trávy. Za benzinkou se cesta malinko zrychluje je tu betonové koryto a u sklárny nás čeká první překvapení. Část koryta padla do řeky a je tu postavený můstek, který se musí podjet ležmo v lodi. Projeli jsme a po výjezdu z koryta nás už čeká Běla jak má být. Svižně tekoucí říčka si to mydlí chvilku peřejkami, chvilku klidně krajinou středohoří a my se kocháme přírodou, ale taky počítáme lednice a televizory . Pneumatiky, petky a igelity navěšený po záplavách radši už ani nepočítáme. Je nám smutno z toho co člověk dokáže kolem sebe udělat za bordel. Ha! Ohníč, je tady kousek od řeky restauračka u Přibylů. Dobře tu vařej a tak neodoláme a zastavíme. Potkáváme tu Majku a její přátelé. Vyrazili taky na vodu s tím, že se k nám přidají ve Světci, ale dlouho nám trvalo než jsme se sešli a tak jeli napřed. Chvilku kecáme dáme si pivečko a jídlo. Mezitím doráží i jiní členové plavby a někteří v horším, upraveném stavu. Dávají si kafe nebo pivo, ale to už vyplouváme a naším cílem je Lbín. Tam máme objednanej gulášek a hraní na sálku. V místě vylodění je trošku rychlejší proud a tak pomáháme chytat ještě další kamarády potom ulkádáme loď a jdeme si vyzvednout věci do hospody, tam se převíknem, dáme gulášek a přidáváme se k již hrající Majce a dalším Kamarádům. Průběžně dorážejí další členové plavby, až je sálek nakonec úplně plnej. Bavíme se, popíjíme, zpíváme, Mexico spí. Jack slaví narozeniny a Bořík svátek, zábava je v plném proudu až do ranních hodin, kdy jdeme alespoň na chvilku spát. Ráno v deset vyplouváme na druhou část cesty, předtím je nutno ještě udělat skupinové foto všech plujících a cvakajících se kamarádů. Druhý den nás čeká ještě hezčí říčka, je tu víc koupelen, jízků i peřejek a frčí to rychlejc. Zastavujeme ve Velvětech u Panského dvora opět na jídlo a někdo i na pivo, jede se druhý den, tak si pivo už tolik lidí nedává. Štěstí že jsme zastavili, venku se mezitím rozpoutává vcelku slušnej lijavec a tak ho vklidu přežíváme v rastauračce.U Rtyně nás čeká další překvapení a tím je strom přes řeku, musíme přenášet, proud je tu dost rychlý a strom je šikmo, takže by stahoval lodě pod sebe. Řeka frčí jak namydlenej blesk a po chvíli jsme u Stadic, za chvíli začínají nejhezčí peřejky celé řeky. Po jejich projetí jsme skoro v cíli. Vjíždíme do Řehlovic, kde už na nás čeká pán co odveze lodě. Po naložení lodí míříme do Libína pro auta, abychom z Řehlovic dovezli zbytek kamarádů, kterým o fous ujel vlak a museli by dlouho čekat. Někteří se loučí už na místě, někteří pokračují s námi do Kladrub, kde zhodnocujeme nad kávou celé víkendové dobrodružství. Ještě se patří poděkovat Špíkovi za skvěle zorganizovanou akci. Špík umí!Dobrák

Fotky od kamarádky Vendy v odkazech na fotky jinde.

 

 

Druhá osadní brigáda 

Je neděle večer a druhá osadní brigáda, s pracovním názvem "sřešní", nám dává vale. Probíhala opět velmi zajímavě a to nejdříve cestovní předehrou, poté pracovním marathonem a nakonec zaslouženým odpočinkem čtyř znavených.

Pátek: Pro jistotu si beru v práci dovolenou a ve dvanáct hodin vyrážím směr Kozolupy vyzvednout Medvěda a materiál. Cesta probíhala v klidu krom asi čtyř telefonátů od Medvěda, který mne pokaždé upozorňoval, abych nepospíchal, protože nemá nakoupeno a dobaleno. Na místě jsem byl kolem třetí hodiny, naložili jsme materiál a bagáž, který tvořila lepenka a Medvědův batůžek, který s mými krámy vytvořil v autě vcelku solidní zátěž. Poté jsem si dal kávu a vyrazili jsme na cestu nejprve do Chlumce vyzvednout Popelku a dále do Velkého Grunova - cíle naší cesty. Cestou jsme se ještě zastavili v Žatci, kde jsem vyměnil skleněný poklad (Lahváče - prázdné) za štangli lovečáku, dva nanuky a deset lahváčů smíchovského nealka. V Chlumci jsme po menším šíbování se zavazadly naložili i Popelku a cestou přes garáž, kde jsme dofoukali zlehka měkčí kolo, jsme vyrazili konečně do cíle naší cesty. Jelikož jsme do místa určení dorazili téměř za tmy, na osadní flek už jsme se nepřemisťovali. Hopity nás uvítal i s paní Hopityovou a Majdou. Byli jsme pohoštěni a po povídání a probírání potlachu jsme šli cca. o půlnoci spát.

Sobota: Ráno, po snídani, jsme naložili materiál i bagáž na káru za traktorem, kde už byla naložena prkna a okory vyrazili jsme na cestu. Na místě jsme zjistili, že má kára píchlé kolo, no nic vyložili jsme matroš a jali jsme se bořit starou eternitovou střechu. Hopity mezitím odvezl káru a dojel zapojit bednu na nářadí. Servaný eternit jsme připravovali k cestě na naložení, ale co bylo na střeše pod krytinou bylo trochu překvapení. Po stržení eternitu na nás zamávalo několik srnčích běhů, hromada peří a kuního trusu.Toto vše bylo vymeteno a uklizeno. Po příjezdu Hopityho byl eternit naložen na bednu a odvezen na sběrný dvůr. Na místě původní verandy, ze které časem bude místnost, jsme potřebovali udělat novou trámkovou kostru střechy, zbytek střechy bylo potřeba pobít prkny. Rozdělil jsme se proto do dvojic a to Medvěd a Hopity, kteří pobíjeli střechu okory a Dobrák s Popelkou, kteří tvořili kostru střechy na bývalé verandě. Večer jsme stihli položit ještě několik prvích pásů lepenky a potom jsme se věnovali odpočinku. Pojídali jsme luxusní bábovku od paní Hopityové a výborné kuřátko od Popelky, které ve spolupráci s paní Hopityovou připravila. Popelka nám zahrála a zazpívala a my jsme také něco do víru zábavy přidali. Nakonec jsme se vydali chrnět a to opět po dvojicích. Chrápající dvojice Medvěd a Popelka se tentokráte bez chrápáni vyspala v boudě a nechrápající dvojice Hopity a Dobrák taktéž bez chrápání spali pod širákem.

Neděle: Vstali jsme první a jemným poklepem do hlav lepenových hřebíků jsme vzbudili Medvěda. Popelku vytáhly ze spacáku až tóny motorové pily, které zařezávaly dlouhé kusy okorů. Začalo další naměřování a pobíjení lepenky. Souběžně s lepenkou probíhal úklid boudy, balení a přípravy na odjezd do našich domovů. Když vše bylo hotovo, naložili jsme bagáž a svá těla na traktor, dojeli k Hopityovým a po kávě, čaji a sprše jsme se vydali domů. Dobrák.

 

 

Osadní brigáda

Tak nám proběhla první akce a tou byla osadní brigáda. Brigády se zúčastnili Hopity a Dobrák. A jak dopadla? Osadní bouda má zlehka opravenou střechu, je ometená od pavučin a vymetená od všeho možného i nemožného. Zrušilo se staré ležení, které bylo prolezlé myšmi. Z verandy se pomalu začíná stávat obytná místnost. Byla postavena koza na řezání dřeva. Také jsme vyzkoušeli kamna, která táhnou opravdu přepychově.

(fotky z brigády budou ve fotogalerii)

© 2011 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webových stránek zdarmaWebnode